Diecéze - Jak žít z velikonoční radosti dlouhodobě? Jak „sprint“ velikonočního tridua proměnit ve „vytrvalostní běh“ delší doby velikonoční? Několik impulzů k tomu, jak navázat na Diecézní postní výzvu, nabízí text P. Jana Vechety, který jsme otiskli v dubnovém Okně. Přinášíme ho v plném znění.
Foto: Zdeněk Poruba / Člověk a Víra
Prožití doby předcházející Velikonocům – doby postní – je po všech stránkách daleko propracovanější než následná doba velikonoční. Čím to je? Že by únavou po námaze, kterou jsme věnovali právě postní přípravě? Nebo je opravdu velikonoční doba určená jen k vydechnutí a odpočinku od všeho toho, co předcházelo? Doba, kdy se prostě máme jen radovat, slavit – a to stačí?
Mluví o tom už svatý Augustin v jednom ze svých kázání k velikonoční době, kde přirovnává dobu před Velikonocemi a po Velikonocích ke dvěma apoštolům (viz 21. kapitola Janova evangelia): Petr, který má následovat Pána, představuje čas putování a námahy našeho života, tedy čas doby postní. Jan, který má zůstat, už představuje dobu odpočinku po pouti, dobu velikonoční, která je předobrazem Božího království a doby konečné spásy.
Radost je činnost příjemná a jde nám sama od sebe, pokud k ní máme důvod nebo podněty. Ale přece jen, 50 dnů je dlouhá doba. Jak si po celý ten čas nenechat vzít velikonoční radost?
K odpovědi použiji čtyři obrazy, které se navzájem doplňují. Čtyři prameny, ze kterých můžeme čerpat, aby naše radost nevyprchala:
1. pramen: liturgie
Po celou dobu velikonoční můžeme naslouchat biblickým příběhům plným naděje. Jsou to jednak vlastní vyprávění o setkání se Vzkříšeným, ale také řada dalších textů s pozitivním poselstvím. Nakonec název „evangelium“ se přece překládá jako „dobrá, radostná zpráva“. A tak nejen o nedělích, ale i ve všední dny můžeme číst nebo naslouchat vybraným textům a připomínat si setkání se Vzkříšeným: u hrobu, ve večeřadle nebo i na břehu jezera.
2. pramen: příroda
Velikonoce jsou zasazené do jarního období, ve kterém příroda zakouší nové vzkříšení a které nám samo o sobě staví před oči spoustu podobenství a obrazů z duchovního života. Na každém kroku tedy můžeme v přírodě hledat a nacházet důvody k radosti, stačí jen chodit s otevřenýma očima. Stromy, které vypadaly přes zimu jako mrtvé, zase ožívají. Právě tak semínka či zrno, které po léta ležely v suchu, tmě a chladu, dány do země zase ožívají. Zázraky života se v přírodě dějí na každém kroku, ani je nestíháme obdivovat a žasnout, jak rychle a kolik se toho kolem nás v tomto období děje.
3. pramen: setkání s bližními
Všimněme si, jak se zpráva o vzkříšení šíří od úst k ústům. Radost se prožívá jejím sdílením. Proto je velikonoční doba vhodná pro setkání. S kým? Možná právě s těmi, kterým radost schází. Vždyť „sdílená radost je dvojnásobná radost a sdílená bolest je poloviční bolest“, jak říká jedno rčení. Každé setkání, v kterém můžeme vzájemně sdílet naději, je zdrojem radosti. Naslouchání je plodem lásky – a to je přece ona nesmrtelná síla, která Krista vzkřísila z mrtvých.
4. pramen: vděčnost
Vděčnost je plod vědomé snaha vidět věci kolem nás i v nás „velikonočním pohledem“. Ten nám totiž pomáhá povznést se nad starosti a bolesti právě tím, že nám před oči staví definitivní vítězství života nad smrtí, dobra nad zlem. Vizi, která se týká i každého z nás! Můžeme se tedy denně snažit vidět a vědomě vyhledávat to dobré, co máme, a být za to vděční.
Celá naše velikonoční cesta nakonec ústí do slavnosti Letnic – do času vzývání Ducha i oslavy jeho seslání, onoho Daru shůry i Dárce všech dobrých darů! Ve výčtu ovoce Ducha je radost jmenována na druhém místě hned po lásce (viz List Galaťanům 5, 22-23)
Vděčností tedy začíná, trvá a vrcholí celé toto 50 denní období: vděčností za nový, obnovený a trvalý život. A vděčnost je jeden z velikých zdrojů radosti.
Jak tedy prožít velikonoční dobu, aby z nás radost nevyprchala? Nebo jak ji najít, když právě prožíváme naši osobní dobu postní, smutek ze ztráty, nesnáze všeho druhu nebo dokonce náš „Velký pátek“?
Je to vlastně všechno velmi prosté, asi jako chůze, kráčení. A když kráčíme s otevřenýma očima, najdeme kolem nás nepřeberné množství podnětů. Právě tak nabízí i čas velikonoční doby spoustu impulsů při bohoslužbách, v přírodě, v setkáních s bližními i v nás samotných, které nám stále mohou připomínat: Máme proč se radovat, vždyť díky Velikonocům víme, že život je silnější než smrt a dobro bude mít jednou poslední slovo!
Přeji nám všem radostnou dobu velikonoční!
P. Jan Vecheta, farář v Domaslavicích
