Dnes bych chtěl, abys při čtení či poslechu biblických textů Květné neděle po každém z nich vzbudil dokonalou lítost. Je dobré mít tento úkon nacvičený. Vždyť nikdo z nás neví, kdy a kde ho zastihne smrt. Zároveň je však dobré a spásonosné tento úkon často opakovat jako projev lásky, jak naši odpověď na lásku, kterou nám projevuje Bůh.
Ve Svatém týdnu se budou postupně číst všechny čtyři Písně o Hospodinově služebníku z Knihy proroka Izajáše. Popis jeho utrpení má v nás vzbuzovat nejen slzy spoluúčasti, ale zejména slzy lítosti. Vždyť my - každý osobně - jsme příčinou toho, že Ježíš musel trpět. To nebylo rozhodnutí Boha Otce, jak to někdy slyšíme, že poslal svého Syna na smrt. Ježíšovo utrpení, které prorocky popisuje Izajáš, bylo důsledkem rozhodnutí lidí - těch konkrétních v Jeruzalémě v té době, ale i každého mého rozhodnutí upřednostnit hřích před láskou k Bohu, před poslušností jeho vůli, která mi vždy chce jen a jen dobře. Moje zvůle je nyní důvodem vzbudit dokonalou lítost.
Dnes zpíváme 22. žalm se známým veršem: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil.“ Čím si Ježíš zasloužil, že musel prožívat tento pocit? Nezpůsobilo ho to, že i já jsem nejednou opustil Boha? Jak muselo Otci krvácet srdce, když viděl, že od něho odcházím s postojem: „Nepotřebuji tě, chci plnit svou vůli, ne tvou?“ To je důvod vzbudit si dokonalou lítost.
Čtení z Listu Filipanům hovoří o Ježíšově dobrovolné oběti. „Zřekl se sebe sama...“ „aby každý jazyk vyznával: ‚Ježíš je Pán!‘“ (2, 7. 11). Můžeme o tomto textu uvažovat každý den, ale ani tak nikdy nepochopíme velikost Ježíšovy lásky, kterou nám projevil. A hrůzu našeho odmítání v hříchu, kterým mu do obličeje arogantně prohlašujeme: „Ne ty, ale já jsem pán!“ To je důvod vzbudit dokonalou lítost.
Popis Ježíšova umučení (nejen) z Markova evangelia shrnuje vrchol našich hříchů a selhání a zároveň vrchol Ježíšovy lásky. Jak dobře, že ten náš je menší a Ježíšův vrchol ten náš zcela pohltí. Tato Ježíšova láska je důvodem vzbudit si dokonalou lítost.
Jak to udělat?
-
Postavit se před Otce a přiznat se ke svým hříchům, velmi konkrétní.
-
Vyjádřit nad nimi lítost, která obsahuje i vyznání lásky („miluji, proto lituji“).
-
Dát si předsevzetí vyzpovídat se z vyznaných těžkých hříchů, jakmile to bude možné.
-
Poprosit o odpuštění – „pro krev Kristovu“.
-
Poděkovat za odpuštění - jako projev víry.
Pokud chceme slavit Velikonoce jako čas vítězství nad ďáblem, smrtí a hříchem, často vyvolání dokonalá lítost nás na to může velmi dobře připravit. Zakusíme při ní Boží lásku, projevenou na kříži, aplikovanou na nás, na každého z nás osobně. Velikonoce nebudou potom vzpomínáním na nějakou událost před dvěma tisíci lety, ale vstupem do té události a novým přivlastněním si jejího ovoce v našem životě.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora a žilinské diecéze z portálu: http://dcza.sk
Přeložil: Mgr. Bc. Pavel Siuda
Foto: Pixabay.com
