Dnešní liturgická čtení jsou jakousi teologickou ozvěnou událostí, které jsme slavili během uplynulých vánočních dní. Slova o moudrosti, která "v slavném národě zapustila kořeny, v zástupech svatých se zdržuje" (Sir 24, 16), slova o Slovu Zvěstování Jakubovi (Ž 147, 19) a Janův prolog o stejném Slově, které si mezi námi postavilo svůj stan (viz Jan 1, 14), dávají pokrm nejen našemu náboženskému prožívání, ale i našemu rozumu, který touží poznat Boží tajemství. Rád čtu v liturgii hodin texty církevních otců, kteří věděli tak poutavě vyprávět o těchto věcech. Někdy zároveň tak složitě, že tomu nerozumím, ale vnímám jejich nadšení, když se pokoušejí poodhalit tajemství Slova, které nás přišlo zahrnout milostí.
No dnes mě oslovilo nejvíce čtení z Pavlova Listu Efesanům. Má dvě části. V první se dá slyšet Pavlův jásot nad dílem, které Bůh vykonal. Jsme vyvolení, požehnaní, předurčeni být před Boží svatí a neposkvrnění. Ne někdy ve věčnosti, ale dnes a tady! Bůh "před stvořením světa" rozhodl, že budeme jeho adoptovanými syny. A nejen to! Nejsme jen Božími syny, ale i jeho chválou! Až se nechce věřit, že já, obyčejný člověk, jsem Božím synem, vyvoleným a požehnaným. Že jsem Bohu k chvále.
Pavel nám nejprve oznamuje, kdo jsme, protože sám to prožívá. Jakoby se dělil s námi o své vnímání Boha, o vnímání Kristova tajemství, o svůj život s ním. A pak volá: "Totéž chci i pro vás! Velmi chci, aby vám Bůh dal milost znát jeho Syna Ježíše Krista! Ať vám k tomu dá Ducha moudrosti a zjevení! Ať osvítí vaše oči, abyste věděli, jaké je vaše povolání a kolik slávy v sobě ukrývá! "(Viz Ef 1, 16 - 18). Jak moc Pavel toužil, aby ti, co uvěřili v Boha a Bohu, žili v takovém nadšení jako on.
Řeckokatolíci (i pravoslavní křesťané) používají ve Vánočním období pozdrav: Christos raždajetsja! Slávu jeho! Kristus se rodí! Oslavujte ho! Všimni si, že také má dvě části jako Pavlov dnešní text. Ohlašuje to, co prožíváme v našem vztahu k Bohu. A vede k touze, aby i ti, kterým pozdrav oznamuje tuto radostnou zvěst, změnili svůj život a oslavovali Boha.
Tak jdeme na to. Nejprve ohlášení radostné zvěsti: "Kristus se rodí!" A hned na to výzva ke změně života: "Oslavujte ho!"
Jednoduché, že? Začni to praktikovat při setkání nejprve s těmi, které znáš z kostela. Pokud setkání nebudou možné, tak v telefonických rozhovorech, v e-mailech, při přáních požehnaného nového roku. Nezapomeň přitom na jednu věc: "Nepřestávám za vás děkovat, když si na vás vzpomínám ve svých modlitbách" (Ef 1, 16). Než kohokoli oslovíš Božím poselstvím, pomodli se za něj.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora a žilinské diecéze z portálu: http://dcza.sk
Přeložil: Mgr. Bc. Pavel Siuda
