Nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán,“ jedině v Duchu svatém.“ (1 Kor 12, 3b).
Omezení, dispenze, karantény, opatření… Dá se za takových okolností vůbec slavit neděle, den Páně?
Myslím, že se někde kdysi stala chyba. Velmi se zdůrazňovalo církevní přikázání účasti na nedělní mši svaté, ale jaksi se zapomnělo na Boží přikázání světit sváteční den. A tak jsme takoví bezradní, když najednou v neděli může být na mši svaté 100 nebo dokonce jen 10 lidí a my se do toho počtu nevejdeme. Nebo když nás označí za rizikovou skupinu a žádají od nás, abychom na účast na mši svaté raději ani nemysleli. Co máme dělat?
No uspořádat si slavnost doma. Dát na čestné místo v bytě velkou svíci, ráno ji za účasti celé rodiny zapálit a po přečtení nedělního evangelia k ní položit otevřené Písmo svaté. Dát si záležet na tom, aby si celá rodina sedla k nedělnímu stolu slavnostně oblečená, k tomu si pustit jemnou hudbu (svíce bude na stole). Někdy odpoledne si znovu vzít Písmo a zazpívat společně žalm – pro tuto neděli všem velmi známý žalm č. 23. A trochu si popovídat. O tom, co pro nás v naší situaci znamená nebát se jít temným údolím. Možná budeme mluvit o touhách - bude mezi nimi také touha „bydlet v domě Pánově mnoho a mnoho dní“? A večer nezapomenou svíci zhasit – například při zpěvu (nebo aspoň poslechu) oblíbené chválové písně.
To je jen pár návrhů. Všechny však vyžadují úsilí a změnu našich vnitřních postojů. I víru, že něco tak obyčejného jako je hořící svíce, četba úryvku z Písma nebo zpěv písně mohou být svěcením neděle, oslavou Boha.
A ještě jednu věc doporučím - jít v neděli ven (třeba i v dešti) a vnímat krásu Božího stvoření. Krásu samotného deště. Možná sílu větru. Když Písmo říká, že Bůh sedmý den odpočíval, tak se to dá přeložit také tak, že sedmý den Bůh žasl. Žasl nad tím, co vytvořil, zejména nad člověkem: „A bylo to velmi dobré!“ Také my můžeme žasnout. I sami nad sebou. Protože když nad námi žasl Bůh, klidně si můžeme přivlastnit jeho pohled na nás.
Co mě vedlo k sepsání právě tohoto textu? Obraz hostiny v třech dnešních čteních – z Knihy proroka Izajáše (25, 6-10a), z Žalmu 23 a z Matoušova evangelia (22, 1 – 14). Máme se na co těšit. A nejen do budoucnosti, ale už tuto neděli můžeme být s Pánem na hostině. Možná ne eucharistické, ale takové úplně jednoduché, jak jsem to výše popsal. Ale je třeba si to nacvičovat, abychom jednou mohli vstoupit do toho Božího sálu a tancovat před Pánem a pít s ním nejlepší víno a jíst vybrané pokrmy. Ať je i tato neděle pro nás radostným nácvikem oslavy Boha, svěcením svátečního dne.
Když si to budeme poctivě nacvičovat a jednou omezení pominou, také naše prožívání mše svaté bude o mnoho větším láskyplným setkáním s milovaným Bohem než splněním nějaké povinnosti.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora a žilinské diecéze z portálu: http://dcza.sk
Přeložil: Mgr. Bc. Pavel Siuda
Foto: Pixabay.com
