Nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán,“ jedině v Duchu svatém.“ (1 Kor 12, 3b).
Co se to dělo v Samaří, že „ve městě nastala velká radost“ (Sk 8, 8)? Odpověď je krátká: přišel tam jáhen Filip „a zvěstoval jim Krista... hlásal jim evangelium o Božím království a o jméně Ježíše Krista“ (8, 5. 12). V důsledku tohoto ohlašování „z mnohých posedlých vycházeli s velkým křikem nečistí duchové a mnozí ochrnulí a chromí se uzdravili“ (Sk 8, 7).
Veliká radost je důsledkem hlásání evangelia – radostné zvěsti. Mnozí se v Samaří dali pokřtít a plesali – a to ještě nedostali Ducha! –, protože Bůh konal veliké skutky. Také proto je odpovědí Církve na toto čtení ze Skutků apoštolů žalm o jásotu: „Pojďte a pozorujte Boží skutky: podivuhodně jednal s lidmi!“ (Ž 66, 5).
Možná si řekneš, že to bylo tehdy, že dnes je realita jiná. Navenek je. Ne však proto, že by radostná zvěst ztratila svoji sílu, ale pro naši pasivitu. Slyšel jsi v době, kdy jsme se nemohli zúčastňovat slavení Eucharistie, zpívat velikonoční písně? Já ano – svoji manželku. Co tak si zazpívat každou neděli všechny velikonoční písně, které znáš? Nahlas a na dvoře nebo na ulici!
Rozproudit radost z Ježíšova zmrtvýchvstání ve svém srdci. Když půjdeš v nejbližší době na mši svatou, vyzpěvuj si "Raduj se, nebes Královno!" Vzbuzuj radost ve svém srdci, aby ses potom mohl radovat také ze střetnutí s živým Ježíšem v Božím chrámě. Na to, abychom se radovali, musíme vynaložit i vlastní úsilí. Je ovocem Ducha (viz Gal 5, 2). Jestli chceme takové ovoce ve svém životě vidět, potřebujeme nechat ve svém nitru proudit Ježíšův život. A to nejde tak, že budeme jen chodit v neděli na mši svatou a ráno či večer něco odrecitujeme. Ježíš žije a chce být se mnou ve stálém kontaktu.
Možná si řekneš, že je to těžké. Vůbec ne. Moje manželka už dva měsíce pracuje z domu. Jsme více spolu než kdykoliv předtím. To však neznamená, že si stále povídáme, stále se vidíme, stále si projevujeme pozornosti. Ne, stačí, že jsme spolu v domě. A tak je to i s Ježíšem. On ví, že nejsme schopní neustále s ním komunikovat. Ale jak jej potěší každá chvíle, kdy se na něj obrátíš – pohledem na kříž, písní chvál, střelnou modlitbou (moje oblíbená je „Pane, smiluj se!“), chvílí úžasu nad letem ptáka nebo rozvíjející se přírodou...
V Samaří nastala velká radost. Proč by nemohla nastat v tvém srdci? Ne z toho, že můžeš jít na mši svatou, ale z toho, že Ježíš žije a ty se s ním můžeš setkat při slavení Eucharistie a nechat se jím naplnit, proniknout, proměnit. Prosím tě, zkus to. Tak v tobě a všude okolo tebe nastane velká radost. Vždyť Ježíš žije! Ať to ví všichni okolo tebe!
„Nenechám vás sirotky. (Zase) k vám přijdu. Ještě krátký čas, a svět mě už neuvidí, ale vy mě zas uvidíte, protože já jsem živ a také vy budete živi. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně jako já ve vás.“ (Jn 14, 18 – 19).
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora a žilinské diecéze z portálu: http://dcza.sk
Přeložil: Mgr. Bc. Pavel Siuda
