Guty - Když se před rokem snažili hasiči zachránit hořící kostel Božího Těla v Gutech, stál nedaleko od nich místní kněz a modlil se. Odpovědí na plameny pustošící kostel byl růženec, následovaly odpuštění žhářům a výzva k věřícím, aby se na místě dál scházeli. Každou neděli slouží otec Kazimierz Płachta v Gutech mši svatou. A lidé přicházejí. Za mrazu, za deště i při pražícím slunci. Na smírnou bohoslužbu, která byla sloužena v noci z 1. na 2. srpna přesně rok od vyhoření kostela, jich přišlo sto padesát.
„Chodíme tady každou neděli, celoročně. S deštníky, ve sněhu. Jak mrzlo, tak se člověk pořádně oblékl,“ říkají místní muži Ladislav Bednář a Bronislav Studnický. Podle jejich zkušeností není ani léto ideální. Z horka lidé omdlévají. „Někteří si přinesou z domů židličky, většina jich ale stojí,“ dodávají. Také při půlnoční mši svaté lidé posedávají na skládacích stoličkách nebo postávají mezi náhrobními kameny. Někteří z nich drží ještě v rukou svíčky, které si přinesli z krátké pěší pouti, na niž se vydali po večerním koncertu poslance Mariána Jurečky, který přijel do Třince zahrát na podporu obnovy kostela.
Kněz hovoří o Božím milosrdenství. Modlí se za ty, kdo připravují stavbu nového kostela, za jejich rodiny, ale i za mladé žháře, kteří kostel před rokem v noci zapálili. Nazývá je bratry. „Připojil jsem se k modlitbě otce Kazimíra, který se modlil za všechny ty stavitele, ale taky za ty kluky, kteří to pod jakýmsi ovládnutím toho zlého udělali, a prosíme pro ně o milosrdenství a milost obrácení,“ říká brněnský minorita Bohdan Heczko, který v Gutech vyrůstal. „Dnes jsem si připomněl, že tady stával nádherný dřevěný kostelík, a mám v srdci velkou naději, že zase bude stát. I za to jsem se modlil,“ dodává řeholník.
Společně s místními věřícími se přišli modlit na místo, kde stával dřevěný kostel, také manželé Dagmar a Jaromír Lewinští z Jablunkova. Na jednom z náhrobků mají položenou hasičskou přilbu. „Ta patřila našemu synovi Honzíkovi. Byl hasičem a zemřel při výkonu služby. Bylo mu jednadvacet let,“ říkají manželé. Bolestivá rána se hojí pomalu. Sílu jim dodává víra, setkávání s hasiči a právě návštěva místa, kde stával gutský kostelík. „Nám to místo přirostlo k srdci, když jsme zde přišli poprvé po požáru, tak to tady ještě smrdělo spáleninou. Pro nás to byla další velká rána, snažíme se to nějak přežít. Věříme v to, že se to tady podaří obnovit,“ dodávají rodiče mladého hasiče, který by letos oslavil pětadvacet let.
Foto: Pavel Siuda
