„V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy.“ (Kol 2,7)
„Nastal čas, abych šla. S vděčností jsem se na něho podívala. Zahleděl se na své učedníky a pak na mě. Přišel ke mně a políbil mě na tvář.
Otočila jsem se a odcházela od studně. Ušla jsem několik kroků a začala jsem běžet; běžela jsem do města, co mi síly stačily. Poháněl mě nový, svěží pocit naléhavosti, přičemž jsem se snažila srovnat si myšlenky, které mi chodily hlavou. Řeknu lidem, že jsem potkala člověka, který mi pověděl všechno o mně; řeknu jim, aby rychle běželi ke studni a přivedli ho domů ještě předtím, než navždy někam odejde. Představila jsem si ho, jak přichází do našeho města, jak si povídá s lidmi, jak z nich vytahuje to nejlepší, co v nich je, jak je vyzývá a povzbuzuje, aby odpustili lidem, jako jsem já.
Přiběhla jsem k městské bráně s očima plnýma slz a pocítila jsem, jak z hloubky mého nitra vyvěrá životodárná síla.“
Úryvek z knihy redemptoristy Denisa McBrida Čím mě zaujal Ježíš o ženě Samaritánce je dokonalým obrazem účinků Ježíšovy živé vody. Radikální změna, způsobená nikoli jednáním člověka, ale působením Ducha. Ne nadarmo se text dnešního evangelia dostal v prvotní církvi mezi texty závěru přípravy katechumenů na přijetí iniciačních svátostí. A patří mezi ně dodnes, spolu s evangeliem o uzdravení slepého od narození a o vzkříšení Lazara. Ježíš se v nich představuje jako Dárce živé vody, jako Světlo světa a jako Pán života.
Nejen katechumeny, ale i každého křesťana musí vždycky a znovu oslovit síla, která proudí z Ježíše. A to nejen teoreticky („vždyť to evangelium tak dobře znám, už nic nového se nedozvíme“), ale zcela prakticky – s radikální změnou, kterou dosvědčuje jednání Samaritánky. Písmo praví, že nechala u studny dokonce džbán – jakoby tím naznačovala, že zanechává vše staré, co doposud vlastnila, že už dostala jinou vodu.
Přesně totéž se dnes může stát každému, kdo toto evangelium slyší, kdo ho čte, kdo o něm mluví. Radikální změna, nový člověka, nový život! Jsem si jistý, že po něčem takovém toužíš. Že máš dost povrchnosti, opakovaných selhání, lhostejnosti, ustavičného stresu... Že chceš něco lepšího. A přesně to ti dnes Ježíš nabízí. Tak mu naslouchej. Vezmi si evangelium (Jn 4,5-42) a čti ho znova a znova. Možná nejprve jako nezaujatý divák. Pak jako zvědavý divák. Zkus potom naslouchat jako hříšník, jako Samaritánka. Ježíš mluví o živé vodě i k tobě. Tak proč ji nepřijmout? Bojíš se změny? Neboj se, když Bůh mění člověka, vždy (!) je to pro jeho dobro. Tak poslouchej a nech se proměnit. Budeš novým člověkem. Už nebude nad tebou vládnout hřích, ale jako svobodný budeš mít nového pána – milujícího Ježíše.
Jak se přesvědčíš, že se to stalo? Poběžíš k lidem a budeš jim o tom vyprávět. Potečou z tebe proudy živé vody...
S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk
Překlad: P. Dr. Marcel Puvák
