Ostrava - Počátkem listopadu vychází další publikace ostravského faráře a historika P. Jana Larische. Věnuje se v ní salvatoriánovi P. Albínu Jaroslavu Kvitovi SDS (1915–1961), který působil v Brně a na Odersku a pro svou činnost zvláště s mládeží byl také vězněn komunistickým režimem.
Albín Jaroslav Kvita se narodil se 15. května 1915 v Rybí u Nového Jičína. Pocházel z chudých poměrů, byl nejstarší ze sedmi dětí. Otec pracoval v továrně Tonak v Novém Jičíně a rodina měla u domku malé hospodářství. Obecnou školu vychodil v Rybí. V roce 1926 nastoupil díky přispění místního faráře P. Dostála, který v jeho duši rozpoznal rodící se kněžské povolání, do juvenátu salvatoriánů ve Valašském Meziříčí, kde zároveň studoval na gymnáziu. Juvenát byl určen pro chlapce, kteří uvažovali o kněžském povolání a chtěli poznat, jak vypadá řeholní život v kongregaci salvatoriánů.
V sedmnácti letech se rozhodl vstoupit do této kongregace. Noviciát prožil v Heinzendorfu (dnes Bagno) v Dolním Slezsku. První sliby složil 8. září 1933 a přijal řeholní jméno Albín. Pak studoval na řádových školách v Německu – dva roky filosofii v Klausheide u Paderbornu a tři roky teologii v Pasově. Během studií se také věnoval hře na hudební nástroje – denně hrával v čase volna na harmonium, klavír a violu. Věčné sliby složil 8. září 1936, kněžské svěcení přijal 29. června 1938 v Pasově, 3. července 1938 slavil primiční mši svatou v Rybí.
Jako řeholní kněz byl začleněn do salvatoriánské komunity ve farnosti Brno-Husovice. Zde jako kaplan vykonával dle pokynu představených obvyklou kněžskou svátostnou službu, jako katecheta vyučoval náboženství na místních školách. Dospělí farníci na něj rádi vzpomínali především pro jeho obětavost. Dětem a mládeži se věnoval nejen při výuce náboženství, ale i ve volném čase. Ve farnosti zorganizoval dětský a mládežnický pěvecký sbor. Často také vypomáhal na poutním místě u Panny Marie na Vranově.
V době poválečné obnovy tělovýchovné organizace Orel se stal jejím členem. Působil nejen jako duchovní rádce orelské jednoty v Brně-Husovicích, ale také se sám aktivně zapojoval do místních sportovních soutěží.
V letech 1945–1948 byl členem Československé strany lidové. Jako její nominant pracoval v kulturní a zdravotní komisi Místního národního výboru.
V roce 1947 se stal členem provinční rady, tedy součástí vedení československé provincie salvatoriánů, jako první rádce provinciála. Vykonával funkci ekonoma a sekretáře provincie.
Po likvidaci mužských klášterů komunistickou StB v dubnu 1950 byl P. Albín internován v Oseku u Duchcova a od roku 1951 jako zvlášť nebezpečný v internačním táboře v Želivu. Po svém propuštění v září 1955 bydlel u svého bratra ve Vražném a pracoval v dřevařském závodě v Mankovicích.
V pastorační práci v utajení dále pokračoval. Organizoval schůzky dětí a mládeže na Odersku: vyučoval děti náboženství, modlil se s nimi, pořádal výlety, vedl sborový zpěv. Také se setkával s řeholními spolubratry a v improvizovaných podmínkách se společně snažili uskutečňovat svůj řeholní ideál.
Tato činnost přes veškerou snahu o utajení neunikla pozornosti StB. V rámci celorepublikové razie proti salvatoriánům byl 27. června 1961 zatčen a uvězněn v Ostravě. Spolu s dalšími členy řádu byl obviněn z trestného činu podvracení republiky, který byl později překvalifikován na trestný čin velezrady.
Než ale došlo k soudnímu líčení, byl P. Albín 12. srpna v kritickém stavu převezen do nemocnice sv. Anny v Brně, kde byl hospitalizován v její vězeňské části. Lékařem byla diagnostikována „život ohrožující choroba, která může každou chvíli vyústit do uremického kómatu, které by vedlo neodvratně k smrti.“ Nemoc se nepodařilo zvrátit a 10. září 1961 P. Albín Jaroslav Kvita zemřel.
Rakev s tělesnými ostatky zesnulého byla převezena do Rybí, kde se 13. září konal pohřeb a kde byla uložena do kněžského hrobu na místním hřbitově.
