Tento týden si dělám takové cvičení: často se snažím volat k Bohu slovy: „Sláva tobě, Bože, navěky.“ Jako pomůcku jsem si vybral chvíli, kdy otevírám dveře, když procházím přes jejich práh. Příliš mi to nejde, často na to zapomínám. Ráno předsevzetí vždy obnovím a večer zkoumám, jak dlouho jsem ho dokázal aspoň jakžtakž plnit. Takové klasické postní cvičení.
Trochu mě k němu motivovaly také texty, které jsem psal na uplynulé neděle - o Božím daru vykoupení - a to zcela zdarma, o jeho námluvách, o odpuštění, o naší bezvýchodné situaci a Boží milosti v daru nového života. Vnímal jsem, že chci Bohu děkovat, alespoň nějak ho oslavovat jako Zachránce, Lásku, Dobrotu...
Zároveň však vnímám, jakoby Bůh přes toto cvičení chtěl upevnit mou víru v to, že je vždy a za každých okolností dobrý. Například dnes. Byl jsem v potravinách a setkal jsem paní, která má náctiletou dcerku postiženou rakovinou. Přišel jsem domů a chvíli mi trvalo, než jsem se zmohl na „Sláva tobě, Bože, navěky.“ Nebo každý den telefonuju s jistou příbuznou, které nedávno zemřela dcera po 15 letech ochrnutí. I v této situaci se učím volat: „Sláva tobě, Bože, navěky.“ A každý den kolem desáté si najdu informaci o nových počtech nakažených, hospitalizovaných a zemřelých na Covid-19. Modlím se za ně a učím se i v této situaci říkat: „Sláva tobě, Bože, navěky.“
Je to pro mě cvičení víry v Boží dobrotu. Ty situace, které jsem zmínil, jsou špatné a těžké. Nejen z mého pohledu, ale i z Božího pohledu. Bůh nechce žádné zlo. „Neboť Bůh stvořil člověka pro neporušil-telnost, učinil ho obrazem své podoby, závistí ďábla však přišla na svět smrt" (Mdr 2, 23 - 24a). Avšak respektuje naše rozhodnutí, respektuje zákonitosti přírody, respektuje následky špatných činů - ale to vše jen a jen proto, že z toho dokáže vytěžit dobro, které převyšuje jakoukoliv zlobu.
Nevěříš? Podívej se na kříž. Z ohavného činu lidí, z našeho největšího zločinu Bůh dokázal udělat vy-koupení.
Když budeš v těchto dnech hledět na kříž a poslouchat o zle ve světě, když tebe osobně nějaké zlo zasáhne, vzpomeň si na Ježíše, na „pšeničné zrno, které muselo odumřít, aby přineslo velkou úrodu“ (viz. Jan 12, 24) a zkus vyznat svou důvěru v Boží lásku: „Sláva tobě, Bože, navěky!“
Lze použít slova žalmisty: „A ti, co touží po tvé pomoci, ať stále říkají: ,Požehnán buď Hospodin!'“ (Ž 40, 17). Taková modlitba se ti může stát skutečným pokáním - metanoiou - změnou smýšlení.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora a žilinské diecéze z portálu: http://dcza.sk
Přeložil: Mgr. Bc. Pavel Siuda
Foto: Pixabay.com
