Nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán,“ jedině v Duchu svatém.“ (1 Kor 12, 3b).
Skutky apoštolů nám předkládají názornou ukázku toho, k čemu věřící vyzývá apoštol Petr ve svém Prvním listě: „I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům“ (2, 5a). V první církvi nastal problém s obsluhou při stolech. Narušili se vztahy mezi „kameny“ společenství. Apoštolové pod vedením Ducha to vyřešili ustanovením jáhnů. Vzali je jako živé kameny a zabudovali do společenství Církve, „do svatého kněžstva, aby... přinášeli duchovní oběť, příjemnou Bohu skrze Ježíše Krista“ (2, 5b).
Jak je to to pro nás skvělé povzbuzení! Postupně se vracíme do chrámů na slavení liturgie a možná je právě čas nechať se „použít“, nechat se zabudovat do stavby Církve jaksi nanovo. Možná je potřeba lektorů, žalmistů, zpěváků, mimořádných podavatelů svatého přijímání, možná pořadatelů, kteří pomohou při dodržování hygienických předpisů při slavení bohoslužeb. A možná je potřeba obnovit a prohloubit vztahy s lidmi, s nimiž tvoříme jednu stavbu.
My jsme totiž v Kristu vnitřně propojení. Svátostí křtu jsme se nechali zabudovat do domu, v němž máme být živým kamenem. Tedy nejsme jednou pro vždy položeným, nehybným kamenem, jako je tomu v jiných stavbách. V Boží stavbě jsme živé kameny – tedy máme dar vytvářet vztahy, být aktivní, projevovat zájem i ochotu, navzájem se obohacovat i obdarovávat...
Už na počátku Církve to takto vyjádřil svatý papež Klement: „Silný ať se stará o slabého, slabý ať ctí silného. Bohatý ať dává chudobnému, chudobný ať chválí Boha, že mu dal někoho, kdo mu v nouzi pomohl. Moudrý ať dokazuje svoji moudrost dobrými skutky, a ne slovy. Pokorný ať nevydává svědectví o sobě samém, ale ať nechá, aby o něm svědčil jiný. Kdo je čistý tělem, ať se nevystavuje, protože ví, že to mu někdo jiný dal dar zdrženlivosti“ (List svatého papeže Klementa Prvního Korinťanům).
Jsme živé kameny, no to neznamená, že si můžeme vybrat: „S tím chceme být, s tím nechceme být.“ Bůh nás chce použit podle toho, co je pro Církev, jeho stavbu, nejlepší. Jestli mu to nedovolíme, hrozí nám, že se staneme mrtvými kameny, dokonce můžeme ze stavby vypadnout. Nebude nás v ní totiž nic držet.
Využijeme tedy čas návratu do chrámu na rozvíjení vztahů ve farnosti. Možná dnes po mši svaté oslov někoho, koho neznáš (z bezpečné dvoumetrové vzdálenosti), a zeptej se ho, čím ho obohatilo dnešní slavení liturgie, jak se má Ježíš v jeho srdci... Že to jsou velmi odvážné otázky? Jsou. Proto dřív než je někomu položíš, najdi na ně odpověď ve vlastním srdci. Věřím, že tě to vyburcuje ke změně a horlivosti pro Pána. On vstal z mrtvých! Tak i ty buď živý!
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora a žilinské diecéze z portálu: http://dcza.sk
Přeložil: Mgr. Bc. Pavel Siuda
