Nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán,“ jedině v Duchu svatém.“ (1 Kor 12, 3b).
„Ne, udělám si to po svém!“ „Co mi má co Bůh mluvit do života?!“ „... vzala z jeho ovoce a jedla a dala také svému mužovi, co byl s ní, a jedl také on. Oběma se otevřeli oči a zjistili, že jsou nazí“ (Gn 3, 6b -7a).
Bůh ve své nesmírné lásce k nám respektuje všechny naše rozhodnutí. Ale také jejich následky! Bůh není je původcem nějakého zla. Ale respektuje, když si člověk zlo zvolí. I následky takového rozhodnutí.
A to se netýká jen našeho osobního života, ale také života společenského, života v církevním společenství (ve farnosti, diecézi)... Bohu díky, že v církvi na rozdíl od státu či společnosti máme k dispozici opravné prostředky. Máme odpuštění, lítost, změnu smýšlení (pokání), svátost smíření, modlitbu za vnitřní uzdravení, Eucharistii... Ale i přesto jsme nepoučitelní. Stále zkoušíme najít nějakou cestičku, kterou bychom proklouzli do nebe bez Boha. Adam a Eva. Ty. Já. Každý. Kromě Ježíše. A z mimořádné Boží milosti také krom Panny Marie.
Když stojíme na prahu Postní doby, potřebujeme změnit své smýšlení. Nehledat zkratky. To znamená také to, že žádný skutek sebezapření nám nezabezpečí věčný život nebo odpuštění hříchů. Spása i odpuštění je Boží dar, darovaný nám zdarma v Ježíši Kristu. Ale každý skutek sebezapření (v jakékoliv podobě – modlitba, půst, almužna) nám pomůže uchovat si dar spásy, který jsme dostali při křtu.
Proto je například velmi důležité jít ke zpovědi nyní, na začátku Postu. Protože tím dávám najevo, že jen s čistým srdcem mohu konat kající skutky. Když prožívám Půst v těžkém hříchu (a nezbavím se ho při zpovědi), tak jako bych Bohu říkal: „Půjdu svou cestou a ty mi potom musíš odpustit při zpovědi těsně před svátky. Zasloužím si to!“ Vnímáš nesmyslnost, nespravedlnost této věty? Nedělejme ze svého křesťanství modloslužbu!
Podívej se v těchto dnech na Ježíše. Ďábel ho pokoušel. Přímo k modloslužbě: „... jestli padneš přede mnou a budeš se mi klaně“ (Mt 4, 9). A Ježíš nepodlehl, protože byl plný Božího slova. Ďábel pokouší tebe, mně. Když nejsem plný Božího slova (co skutečně nejsem), tak padnu. Jednou víc, jindy méně. Zbytečným sledováním televize, zbytečným sledováním politiky, hrami na počítači... Alkoholem, drogami, pornografií, nadáváním, hněvem...
Ale máme řešen, vysvobození z našich nesprávných či přímo zlých rozhodnutí. Svátost smíření. A potom každodenní život v rytmu Kristova velikonočního tajemství – umírat hříchu, své staré přirozenosti, a žít v Duchu, žít jako nový člověk znovuzrozený ve křtu...
„Smiluj se Pane, neboť jsme zhřešili.“
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora a žilinské diecéze z portálu: http://dcza.sk
Přeložil: Mgr. Bc. Pavel Siuda
