Nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán,“ leč v Duchu svatém.“ (1 Kor 12, 3b).
Po poměrně jasných a snadno pochopitelných textech dosavadních dní Vánočního období přichází před slavností Zjevení Páně něco jako shrnutí významu všeho toho, co se událo. Zvěstování, vtělení, narození, andělé, pastýři, obřízka.., to všechno jsou události, které si umíme nějak představit, které jsou našemu smýšlení více či méně blízké. Ale hrozí nebezpečí, že můžeme zůstat jen na povrchu – počalo se a narodilo se dítě, zřejmě výjimečné, ale přece jen dítě. Dostalo jméno Ježíš. No a co?
Texty této neděle nám dávají Boží pohled na všechny ty lidské, přesto zároveň také nadpřirozené události. Jakousi Boží, božskou interpretaci, abychom viděli víc než to, co dokážou vidět naše oči.
Autor Knihy moudrosti říká, že samotná Moudrost sestoupila na zem. A nejen to – přebývá ve svém vyvoleném lidu. V nás. V tobě i ve mně.
Evangelista Jan říká o věčném Slově, které přišlo na zem. A „těm, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi“ (Jn 1, 12). Nám. Tobě i mně.
Apoštol Pavel v oslavném hymnu velebí Boha Otce za všechno požehnání, které dal lidem. Nám. Tobě i mně. A přidává důležitou modlitbu o schopnost chápat to, co se událo a děje (viz Ef 1, 17 – 18).
Po přečtení či vyslechnutí těchto textů mi srdce naplňuje důvěra. Bůh se o mě od věčnosti stará a celé dílo, které jsme v těchto dnech oslavovali ve viditelných znameních, má dosah – a skvělý dosah – na můj věčný život. Tato myšlenka mi dnes dodává pokoj. Protože když jsem si ráno přečetl zprávu o útoku Američanů na iránského generála, zmocnila se mě hrůza z toho, co se děje a co se může stát. Naplnilo mě volání o Boží milosrdenství. A čtení nedělní liturgie mi pak vrátilo pokoj. Jsme, jsem v Božích rukou, v rukou milujícího Otce. Boží Moudrost je s námi, v nás. Nikdy nás neopustí ...
Zkusme v tomto posledním týdnu Vánočního období prožívat právě toto. Bůh nás nikdy neopustí. Ať se děje cokoliv, s odvahou v srdci hlásejme sobě i jiným: „Ježíš je Pán!“
PS. Dnešní čtení jsou nesmírně důležité proto, abychom nezůstali v našich lidských interpretacích. Kdybychom neměli ty Boží interpretace, tak celé Vánoce by i pro nás křesťany byly len divadlem, prázdným svátkem bez nějakého hlubšího významu. Stojí za to si dnešní texty znovu a znovu číst a vnímat, že v nich je Bůh. Živý Bůh. Skutečný Bůh. Pravý Bůh. Otec.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora a žilinské diecéze z portálu: http://dcza.sk
Přeložil: Mgr. Bc. Pavel Siuda
