„Brána k víře“ (Sk 14,27) je pro nás vždy otevřena.“ (Porta fidei 1)
Když si čtu vstupní modlitbu této neděle, tak uvažuji nad tím, zdali by po ní neměl být prostor na ještě jeden úkon kajícnosti. Existuje totiž zjevný rozpor mezi tím, co v modlitbě říkáme, a tím, jak ve skutečnosti žijeme. Tvrdíme, že opravdové štěstí člověka je ve službě Bohu. Ale nezřídka ho hledáme někde jinde. Svým jednáním, smýšlením a zejména mluvením slova této modlitby velice často popíráme.
Představ si, že jdeš někomu popřát k narozeninám, a řekneš mu: „Přeji ti do dalších let, abys každý den prožíval opravdové štěstí ve službě Bohu.“ Asi by na tebe vytřeštil oči a pokládal tě za náboženského fanatika - v tom lepším případě...
Neznamená to však, že všichni jsme takoví. Znám v naší farnosti jednu starší paní, žije sama. A téměř každý den navštěvuje nemocné a staré lidi. Ze svého důchodu nakoupí ovoce a jde od jednoho k druhému. Nemáme ve farnosti organizovanou charitu, ale tu paní pokládám za charitu. Nachází své štěstí ve službě Bohu.
Jedni manžele s pěti dětmi vzali nedávno k sobě svou kmotřenku, kterou i s rodiči vyhodil majitel bytu, protože neplatili nájem. Dali jí střechu nad hlavou, zajistili, že mohla nastoupit do školy, ačkoli je listopad (nechodila do školy, protože neměli peníze na autobus), dávají jí stravu, ošacení... Nacházejí své štěstí ve službě Bohu.
Znám kněze, který během „dušičkového“ oktávu nosil svaté přijímání lidem, kteří se v ty dny nemohli zúčastnit mše svaté (pracovali v odpolední směně, ale mše svatá byla jen večer), toužili však získat plnomocné odpustky. Nemusel, ale nachází své štěstí ve službě Bohu.
Určitě i ty takové lidi znáš. Jak bys jim mohl pomoct? Jak bys mohl následovat jejich příklad?
Když jsi dnes poslouchal první čtení o statečné ženě, možná si srovnával text se svou manželkou, anebo ses s tou ženou srovnávala ty sama. Myslím, že biblický ideál vyšel z tohoto srovnávání vítězně :-) Ale neměj kvůli tomu mindráky. Důležitá je píle, ochota jednat a žít podle Božích záměrů. Tady si možná řekneš, že tobě to nejde, že jsi starý, nemocný, nevrlý, unavený... Ale to není překážka ve službě Bohu! Možná znáš jméno Marty Robinové (1902-1981). 8. listopadu byla zveřejněna zpráva o potvrzení jejich hrdinských ctností. Tato žena velkou část svého života strávila ochrnuta na lůžku. Více než 50 let nejedla, nepila, nespala, žila z eucharistie. A přestože nemohla nic fyzicky dělat, doufám, že jednou bude prohlášena za svatou. Neboť mnoha lidem pomohla najít cestu k Bohu a s Bohem. Své opravdové štěstí nalezla ve službě Bohu. Ochrnutá sloužila...
Tak dosáhni i ty svého opravdového, dokonalého, trvalého štěstí. Posluž Bohu ve svém bližním. Neznamená to, že se budeš cítit šťastný. Ale budeš šťastný. I s křížem na ramenou...
Věčný Bože, ty jsi původce všeho dobra; vyslyš naše prosby a dej, ať služba tobě je naší stálou radostí, neboť opravdové štěstí člověka je v tom, že ti může celým svým životem sloužit.
Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk
Překlad: P. Dr. Marcel Puvák
