„Brána k víře“ (Sk 14,27) je pro nás vždy otevřena.“ (Porta fidei 1)
Také při psaní tohoto textu pokračuje v mém srdci „usvědčování z hříchů“ z 33. čísla Aktivizačníku. Mám v sobě tolik témat, některá rozhořčená, jiná zas plná zbožných myšlenek a povzbuzení… Ale Ježíš mi od čtvrtku velmi jasně říká: „Zaveď toho, kdo to bude číst, do hlubin jeho srdce.“
Moje reakce je jasná a pravdivá: „Pane, vždyť ani do svého srdce nevidím, jak mohu vést někoho do jeho srdce?“ Ježíšova odpověď: „To já ho povedu přes tvá slova“ mě neuspokojuje, a jako Jonáš se snažím ujít do vlastních témat. Neúspěšně. Teprve promluva papeže Františka na slavnost Těla a Krve Páně mě přivádí k rozumu a usvědčuje z nedůvěry. Máš-li možnost, přečti si ji (zejména 2. odstavec) na http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=18348, možná bude část i v Katolickém týdeníku.
Tak pojď, neznámý čtenáři, povedu tě do hlubin tvé duše (nebo spíše své, abys mohl vědět, jak ty můžeš vstupovat do své).
Když vcházíš do svého srdce, nejdříve narazíš na bariéru pocitů. Je to velmi silný nástroj v životě každého člověka, často konáme jen na jejich základě. Vnímáš ovšem, jak se dokážou změnit v jediném okamžiku? Ještě před chvílí jsem byl rozladěn z neschopnosti něco napsat (i z neposlušnosti vůči Ježíšovi), a nyní s napětím očekávám, co v sobě objevím. Možná ses právě rozčiloval nad nějakým problémem, když se nečekaně vynořilo řešení, a v tobě je nesmírná radost… Je to fajn, ale pocity jsou mnohdy překážkou, která nám brání jít hlouběji, dostat se k tomu, co je podstatnější… Proto si jich teď nevšímej a pojď hlouběji.
Narazíš na hromadu myšlenek, které se tam převalují jedna přes druhou. Někdy spořádaně – třeba když řešíš nějaký úkol anebo tě zatěžuje nějaký problém, dokážeš své myšlení soustředit. Někdy zas celkem zmateně přelétáváš z jednoho tématu do druhého, možná i z hlouposti do hlouposti. Nezastavuj se u toho, myšlení vůbec nemůžeš vypnout. Můžeš se však dostat hlouběji (nebo výše) a podívat se na směsici svých myšlenek z odstupu. Ale z jakého odstupu? Na jaké pozici stojíš? V podstatě existují jen dvě možnosti – díváš se z pozice Ježíše anebo z pozice světa. Podle toho, na co je zaměřeno to, co je ještě hlouběji ve tvém srdci. Někteří autoři mluví o hloubce. Kde je tvá hloubka? Čím se právě zabývá?
Hloubka má ovšem v sobě ještě něco, co se v tobě zrodilo při křtu – tzv. zbožštěnou hloubku. Místo, kde v tobě přebývá Bůh. A ta určuje to, jak žiješ.
Zůstaň v hlubokosti svého srdce a v tichosti si polož otázky: Je Ježíš teď ve mně? Jak se tady má? Trpí? Raduje se? Mlčí? Pláče? Znáš stav svého svědomí, a proto znáš i odpovědi na tyto otázky. Buď k sobě pravdivý. Ale ne falešně pokorný. Vnímáš-li v sobě nějaký hřích, tam, v hlubokosti svého srdce ho s lítostí vyznej Ježíšovi, dotkni se jeho ran a pozoruj, jak Ježíš jde s tvým hříchem k Otci, ukazuje mu své rány, a tvůj hřích mizí. Co dělá Ježíš ve tvém srdci teď? Raduje se! Vnímej, jak tě s otevřenou náručí objímá, možná pláče radostí, že se k němu vrátila ztracená ovečka. Ukazuje ti své rány a říká, že to všechno udělal pro tebe. Že jsi mu vzácný a drahý.
Tvé srdce je v hloubce rozrušené a chceš Ježíšovi projevit svou lásku. A on ti ukazuje své živé rány – lidi, kteří trpí. Možná ti odhaluje jejich tváře a ty poznáváš svého souseda, který je ochrnutý, nebo chlapce, se kterým si nikdo nehraje, možná alkoholika, který čeká, dokud ho neoslovíš a nepožádáš o pomoc, aby se cítil užitečný… Ježíš tě v hlubokosti tvého srdce posílá zjevovat jiným jeho lásku, která je skrze Ducha svatého v tobě…
Je čas vrátit se z hloubky tvé duše. Uchovej si v sobě obraz objímajícího Ježíše a jeho tvář, kterou jsi poznal v jeho živých ranách v podobě konkrétních lidí. Cestou přemáhej odpor myšlenek, které ti budou namlouvat, že to jsou jenom představy, odpor pocitů, které v tobě budou vyvolávat nechuť či strach z toho, že máš oslovit a projevit lásku lidem, které ti Ježíš právě ukázal.
Vrať se do tohoto světa, ale už nebudeš takový, jak předtím. Budeš mít v sobě zkušenost setkání se živým Bohem. A ne někde daleko, ale přímo v tobě, ve tvém srdci… Za tebe se Ježíš modlil: „Neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, protože jsou tví. Už nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě… Otče svatý, zachovej je ve svém jménu…“ (Jn 17,9.11)
Modlitba na třicátý čtvrtý týden Roku víry:
Můj Ježíši, děkuji ti, že jsi mě zavedl do hloubky mé duše a ukázals mi, že ve mně žiješ. Doposud jsem tě možná hledal víc někde venku, ve věcech či lidech, ale nyní už vím a věřím, že přebýváš ve mně. Chci se s tebou často setkávat. Udělej, prosím, něco, aby bylo na mně vidět, že jsi ve mně a já v tobě. Miluji tě!
Máš někoho velmi rád? Dej mu přečíst tento aktivizačník a popovídejte si o tom, co se zde píše.
S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk
Překlad: P. Dr. Marcel Puvák