„Dnes přišla do tohoto domu spása!“ (Lk 19,9)
Milý Zachee,
tlačí se mi slzy do očí, když vzpomínám na setkání s tebou. Od věčnosti jsem tě viděl na tom stromě a vnímal jsem tvou zvědavost. Chtěl si mě vidět. A já jsem ještě více toužil vidět tebe.
Chtěl jsem se ti podívat do očí a dát ti najevo, že pro mě nejsi beznadějný případ. Už před stvořením světa jsem Ti chystal místo ve svém slově – v evangeliu, ale také místo v nebi. A těšil jsem se, že ty připravíš místo pro mě po tvém boku na hostině ve tvém domě.
Vzpomínáš na radost, jakou jsi pocítil, když jsem se „pozval“ k tobě? O něčem takovém by se ti ani nezdálo. Měl jsi pocit, jako bych tě vytrhl z divoké řeky. Najednou jsi cítil pevnou půdu pod nohama. Běžel jsi domů a hned jsi všechno zorganizoval. Ale nejen to, co budeme jíst a pít, ale hlavně to, kdo k tobě na hostinu přijde. Pozval jsi ty nejvzácnější hosty pro mé srdce – hříšníky. Veřejné hříšníky, jimiž pohrdali lidé v celém Jerichu. Lidi vypovězené ze společnosti. Nikdo je neměl rád, ani oni sami se neměli rádi. Udělals mi tím velkou radost. Děkuji ti!
Určitě si taky zachytil reptání lidí, kteří byli hodní, čestní, zachovávali zákon, pravidelně se modlili. (Mimochodem, víš, že tvá modlitba nesmírně lahodila srdci mého Otce? Že která? „Polovici svého majetku…“ Nádherné vyznání lítosti a lásky!) Ti venku, ti, které jsi na hostinu nepozval, se zlobili. Někteří z nich očekávali, že přijdu za nimi. Měli na to postavení ve městě i v synagoze. Ale oni mě ve skutečnosti nepotřebovali. Bylo mi z toho smutno, mé srdce plakalo kvůli jejich zdánlivé dokonalosti, která nebyla s to přijmout mě jako zachránce, jako milovníka jejich srdcí. Tys mi však všechny slzy rychle utřel svou touhou po uzdravení tvého hříšného, černého, dolámaného srdce. S jako radostí jsem ti řekl: „Dnes přišla do tohoto domu spása!“
Zachee, také dnes se chci pozvat k tobě. Ty jsi už u mě v nebi, ale já se chci pozvat k člověku, který žije jako ty. Bohatě, rozmařile, zlodějsky, přičemž navenek tvrdí, že všechno je „ve smyslu zákona“. Ale v hloubce srdce ví, že to není pravda. Ví, že je chudý, že láska vyhasla v jeho srdci. Zachee, potřebuji tvou pomoc! Prosím tě, modli se za toho člověka, přimlouvej se za něho u mého Otce, abych mohl přijít i k tomu, co kráčí v temnotě a ve stínu smrti. Dnes bych velice rád vstoupil do jeho domu a řekl bych mu to, co tobě – že přišla k němu spása… Děkuji ti, že se za něho přimlouváš.
Zachee, můj milovaný, jsi potěšením a radostí mého srdce. Kdykoli se v nebi na tebe podívám, připomenu si, kolik tvých druhů přišlo postupně za mnou, když jsi po hostině se mnou úplně změnil svůj život, a každému z nich jsi řekl, co jsem pro tebe udělal. Jsem moc rád, žes nemlčel. Kolik vrahů, prostitutek, zlodějů a podvodníků, kolik nemravníků a zločinců jsi přivedl do mého království! Ale víš, že jich je ve světě ještě mnoho, a nejsou lidé, kteří by jim chtěli ukázat cestu ke mně; kteří by v nich vzbudili touhu vidět mě. Je mi dnes smutno, když mnozí křesťané reptají podobně jako tvoji spoluobčané – za to, že jdu k hříšníkům. A tím se vylučuji z mé hostiny, neboť sami o sobě tvrdí, že jsou dobří, že mě vlastně nepotřebují… Zachee, prosím tě, udělej mi ještě jednu radost – přimluv se u Otce za všechny ty „dokonalé“, aby procítili a zatoužili mě vidět – skutečně vidět a setkat se se mnou ne ve své dokonalosti, ale ve své hříšnosti. Řekni jim o radosti, která na ně čeká…
Zachee, děkuji ti! Jsi úžasný člověk. Jsi můj milovaný!
Tvůj milovaný a milující Ježíš
Modlitba na padesátý šestý týden Roku víry:
Tato modlitba je prvním čtení této neděle:
„Pane, celý svět je před tebou jako prášek na vahách, jako kapka rosy, která zrána padá na zem. Ty však máš slitování se vším, protože můžeš všechno, a jsi shovívavý k hříchům lidí, aby dělali pokání. Vždyť ty miluješ všechno, co je, a nic si neošklivíš z toho, cos udělal, neboť kdybys něco nenáviděl, nestvořil bys to.
Jak by něco mohlo trvat, kdybys to nechtěl, nebo se uchovat, kdybys to nepovolal k bytí? Ale ty máš na všechno ohled, poněvadž je to tvé, vládce, milující život, neboť tvůj nepomíjející duch je ve všem.
Proto zbloudilé trestáš ponenáhlu a napomínáš tím, že jim vyčítáš to, čím hřešili, aby zbaveni své špatnosti věřili v tebe, Pane.“ (Moud 11,22 – 12,2)
Máš někoho velmi rád? Dej mu přečíst tento Aktivizačník a popovídejte si o tom, co se zde píše.
S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk
Překlad: P. Dr. Marcel Puvák