„Brána k víře“ (Sk 14,27) je pro nás vždy otevřena.“ (Porta fidei 1)
Často, když píšu tyto texty, si uvědomuji, že potřebuji vnuknutí Ducha, jeho vedení a inspiraci. Tak se za to modlím a čekám, co mě osloví. A jak se blíží termín odevzdání textu, zvyšuje se můj nepokoj i přesto, že vím a věřím, že bez Boha nenapíši nic, co by mohlo oslovit byť jen jedno srdce.
Totéž dnes ráno. Zapnul jsem počítač s nějakými nápady v hlavě a začal jsem psát. Jeden pokus, druhý pokus… a stále nic, nespokojenost zůstává a texty mažu. Vtom si uvědomuji myšlenku, která se ve mně vynořuje: „Nechám to tak, vždyť ještě mám čas, a půjdu dělat něco, co umím.“ No najednou se objevil dovětek: „…něco, k čemu nepotřebuji vnuknutí Ducha“. A inspirace byla na světě J přes odhalení mého hříchu L - dělám mnoho věcí, které umím, ale přitom zapomínám, že je mohu dělat jen díky Božímu Duchu. Dokonce si více či méně myslím, že je nějak zvládnu sám… Ano, moje práce má svá pevná pravidla, logiku, postupy, termíny… ale myslet si, že něco zvládnu sám, že k tomu nepotřebuji Ducha, to je špatné. A tak lituji, prosím za odpuštění, a s novou vírou, že Bůh potřebuje a připravuje tento text, ťukám do klávesnice s prosbou, abych dobře reprodukoval to, co chci někomu říct…
„Teď byste nemohli snést“ (Jn 16,12b). Jak velmi si na sobě uvědomuji Boží pedagogiku. Bůh mi velmi často dává najevo, jak mě miluje. A teprve když jsem si jistý jeho láskou, usvědčuje mě z hříchu – ale jen do té míry, kolik snesu. No vzápětí mě i objímá, odpouští a znovu posílá být jeho svědkem.
„Z čeho mě usvědčí zítra?“ Jak zbytečná myšlenka! Vyvolává ve mně hloubání a představy o nějakém mně dosud neznámém hříchu. Proto rychle takovou otázku zaháním a usiluji vychutnat si jeho přítomné objetí. Jak to řekl v Knize Přísloví: „Rozkoší mi bylo stýkat se s lidmi“ (8,31). Opakuji si to velmi osobně: „Tvou radostí, Bože, je bydlet se mnou.“ Je to pro mě neuvěřitelné – vždyť proč by měl mít Bůh radost z toho, že je se mnou? „Kdyby mě znal, určitě by nechtěl mít se mnou nic společného.“ I taková myšlenka se ve mně vynořuje. Ale mám na ni v srdci hned odpověď: „Znám tě velice dobře, vždyť jsem tě stvořil a vím o všem – co děláš, co říkáš, jak přemýšlíš. Vím také to, o čem neví kromě tebe nik na světě. A dokonce vím o tobě i to, co nevíš ani ty. Vím o tobě všechno dobré i zlé. A při tom všem mám radost, že mohu bydlet s tebou. Neboť jsi mým příbytkem na zemi a skrze tebe mne mohou poznat další lidé. A nejenom poznat, ale taky se stát mým příbytkem. Řekni jim, že se těším na den, kdy se u nich zabydlím. A že budu z nich mít ještě větší radost, než z tebe.“
„Pane, co mohu udělat, abys ve mně přebýval s ještě větší radostí?“ Jak velmi vnímám, že prvotní inspirací této otázky je závist – jak to, že z někoho bude mít Bůh větší radost, než ze mne?“ A vida – ani nemusím čekat do zítra, než poznám další svůj hřích. Opět v sobě probojovávám lítost, omluvu a také přiznání si své slabosti – ano, i závist má ve mně místo. „Pane, miluješ mě i takového – závistivce?“
„…rozkoší mi bylo stýkat se s lidmi; i s tebou“, zaznívá mi odpověď v textu Písma svatého. A znovu vím, že ani závist není pro Boha překážkou, jestliže v ní nesetrvám. Možná s ní budu v těchto dnech více zápasit, ale jak dobře, že Bůh vymyslel lítost, pokání, že se mohu utíkat k Ježíšovým ranám… a vítězit. S Ježíšem. „Pane, chci, abys mě více miloval, protože jsem větší hříšník.“
* * * *
Text, který jsi právě dočetl, je velmi osobní. Modlím se za tebe, můj neznámý čtenáři, aby také tvůj život víry s Bohem byl velmi osobní… Pomodlíš se i ty za mě? Děkuji!
Modlitba na třicátý třetí týden Roku víry:
Následující 130. žalm známe především z pohřbů, ale ať se stane naší osobní modlitbou, zvláště v čase vnitřních zápasů a pádů.
Z hlubin volám k tobě, Hospodine, Pane, vyslyš můj hlas!
Tvůj sluch ať je nakloněn k mé snažné prosbě!
Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, Pane, kdo obstojí?
Ale u tebe je odpuštění, abychom ti mohli v úctě sloužit.
Doufám v Hospodina, duše má doufá v jeho slovo,
má duše čeká na Pána více než stráže na svítání.
Více než stáže na svítání ať čeká Izrael na Hospodina,
neboť u Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení.
On vykoupí Izraele ze všech jeho provinění.
Máš někoho velmi rád? Dej mu přečíst tento aktivizačník a popovídejte si o tom, co se zde píše.
S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk
Překlad: P. Dr. Marcel Puvák