„Brána k víře“ (Sk 14,27) je pro nás vždy otevřena.“ (Porta fidei 1)
Možná jsi se během uplynulého týdne snažil vnímat, že Bůh si v tobě učinil příbytek. A je docela možné, že dnes, po týdenním úsilí, konstatuješ, že jsi nic zvláštního neprožil. Jak je to možné, že přese všechno úsilí, víře, modlitbám je výsledek navenek téměř nulový?
Je to proto, že náš Bůh je skrytý Bůh. Vnímání nebo prožívání jeho přítomnosti se nedá vynutit nebo nacvičit. Každé setkání s Bohem, které si ve svém srdci uvědomuješ, je jeho dar. To však neznamená, že Bůh není v tobě přítomný. Avšak „hlasitěji" promlouvá jen tehdy, když to on chce, když je to pro tebe nutné a nevyhnutelné…
Jestli Boha pocítíš ve svém srdci, když vnímáš, že je s tebou, věž, že to není tím, že jsi mimořádně dobrý, vnímavý, svatý. Jestli někdo vnímá Boží přítomnost v sobě, je to dílo Ducha Svatého. On ti dává dar vidět, slyšet či vnímat to, co se smysly nedá ani vidět, ani vnímat. Vždyť Bůh je duch. Jestli se s ním někdo potkává, tak jen proto, že se Bůh chce setkat. Když jej někdo slyší, je to kvůli tomu, že Bůh chce být slyšet. A právě to v nás činí Boží Duch - Bůh v nás přijímá a vnímá sebe sama...
Toto píši na povzbuzení těm, kteří touží být s Bohem, ale nic neprožívají, život se jim zdá být všední a možná se cítí být Bohem zapomenuti. Vždyť náš život s Bohem se odehrává ve víře. Například věřím, že Bůh mi vnuká tyto texty. Nevidím výsledky, nevím, zda to někomu pomáhá, bojuji s pochybnostmi v sebe sama, ale píšu je, protože jsem na to dostal pověření od Církve a věřím, že Bůh to pro někoho potřebuje. Věřím!
Víru jsme spolu s nadějí a láskou dostali při křtu. Tyto božské ctnosti rozvíjíme každý den modlitbou, čtením Písma, přijímáním svátostí a životem činným v lásce k lidem okolo sebe. Rozvíjíme je, když každou situaci prožíváme se srdcem upřeným na Boha. A zdůrazňuji, že také toto je dílo Ducha Svatého v nás. To Bůh v nás nasměrován naše srdce na něj.
Právě probíhá novéna před slavností Seslání Ducha Svatého. Přestože se při ní modlíme o dary, je to v podstatě slovné vyjádření toho, že toužíme po Osobě, ne po jejích darech. Například když prosíme o dar moudrosti, prosíme, aby sám moudrý Duch nás vedl, inspiroval. Neprosíme o nějakou filosofickou moudrost, ale o přítomnost a vedení moudré Osoby, Božího Ducha.
Problémem této novény často je, že z ní děláme izolovanou událost, akci, která trvá asi deset minut denně před nebo po mši svaté, někdy i během ní. A potom si uděláme čárku – novénu jsme se pomodlili, zas máme na rok zajištěné dary Ducha Svatého. (To v tom lepším případě, nebo aspoň něco chceme; v horším případě ani ty dary nechceme, jen ať to máme odmodlené. Ale nemá to tak být. Když si všimnete liturgických textů, zejména při mši svaté, v podstatě všechny jsou prosbou o přítomnost a působení Ducha Svatého v nás. Zasvěcené osoby mají možnost prohlubovat novénu modlitbou breviáře, který je během těchto dní vysloveně zaměřený na prosbu o naplnění Božím Duchem. Modlitbou k Duchu Svatému bychom měli začínat každý den a často také svou konkrétní práci. Novéna má být záležitostí celého dne. A neměla by v podstatě skončit – jestli totiž skutečně toužíme, aby nás Boží Duch vedl životem, to se nedá „vyřídit" devíti dny. Ale účinná novéna nás povede k tomu, že Ducha Svatého budeme vzývat každý den. Vždyť jít do dne bez modlitby, bez modlitby o vedení Duchem Svatým, je troufalost – Jako by jsem řekl, že to dnes zvládnu sám. Ale bez něho nemůžeme nic učinit ...
Blahoslavený Jan Pavel II. říkal, že od svého mládí každý den začínal modlitbou k Duchu Svatému. Dnes je v nebi. Vezmi si z něj příklad a budeš v nebi také ty.
Máš někoho velmi rád? Dej mu přečíst tento Aktivizačník a popovídejte si o tom, co se zde píše.