„Brána k víře“ (Sk 14,27) je pro nás vždy otevřena.“ (Porta fidei 1)
„Budu velebit tvé jméno, můj Bože, králi“ (Ž 145,1). Znáš tato slova? Pokud budeš nebo jsi byl v neděli na mši svaté, zpívala se jako odpověď k žalmu. Není náhodou, i když to občas tak vypadá, že si se žalmem po prvním čtení nevíme rady. Jakoby tam byl jen proto, aby vyplňoval nějakou mezeru – něco si zazpíváme a pak nasloucháme dalšímu čtení. Ale není tomu tak.
Tento žalm se zpívá jako odpověď na Boží slovo, které jsme slyšeli v prvním čtení. A protože i žalm je Boží slovo, jakoby nám sám Bůh vkládal do našich úst a hlavně srdcí správnou odpověď, reakci na to, co jsme právě slyšeli.
O čem tedy bude, resp. bylo první čtení, že nás Bůh vybízí, abychom velebili jeho jméno? Popisuje závěr první apoštolské cesty Pavla a Barnabáše. „Utvrzovali učedníky… Ustanovili starší… Hlásali slovo Páně v Perge… Pak odpluli lodí do Antiochie, kde byli kdysi doporučeni milosti Boží k dílu, které teď ukončili… Bůh otevřel bránu k víře pohanům“ (Sk 14,21b-27). To jsou důvody k oslavě. Oslavě konkrétního díla, které vykonali Pavel a Barnabáš, ale také toho, že víra se dostala až k nám, že Bůh si 2000 let v každém pokolení volí a posílá lidi, kteří jsou jeho svědky; kteří mu rodí ovečky. „Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky…“ To je důvod k oslavě!
Určitě se i ty čas od času zúčastníš nějaké oslavy. Oblek či nejkrásnější šaty, slavnostní oběd nebo večeře, přípitek, hudba, zpěv, možná i tanec… Co bys ještě přidal, aby oslava byla podle tvých představ? Pro mě je důležitá ještě dobrá parta, společnost lidí, se kterými si rozumím, a někdo, kdo má celou oslavu jakoby „pod palcem“, kdo ji vede, moderuje, řídí… Samozřejmě, na dobrou oslavu je třeba se připravit. Sotva bych prožil pěknou slavnost, kdybych před ní od rána do večera tvrdě pracoval nebo předchozí noc flámoval. A co ti dokáže oslavu pořádně překazit? Nejspíš to, když něco z uvedeného seznamu není v pořádku.
Víš, že i celá mše svatá je oslavou? Nechybí tam nic z toho, co charakterizuje dobrou oslavu, i když se používají jiná označení.
Je třeba se na ni dobře připravit. Pokud jsi do čtyř hodin do rána na diskotéce, anebo se do půlnoci díváš na nějaký film, který tě jenom rozruší, tak sotva dobře prožiješ mši svatou, i kdyby ji sloužil sám papež. Podíváme-li se na vzdálenou přípravu, pokud celý týden s Bohem nemluvím, pokud mu jenom nadávám (což je vlastně každý hřích), tak vůbec nemůžeš v neděli ze srdce zpívat: „Budu velebit tvé jméno, můj Bože, králi“. Proto se na další mši připravuj hned, jakmile vyjdeš v neděli za brány kostela. Jdeš s Ježíšem v srdci, tak ať je na tobě vidět – ve smýšlení, mluvení, jednání. Sám si to teď rozmělni na drobné a zeptej se Boha, co máš dělat lépe, ochotněji, radostněji, veřejněji nebo naopak skrytěji…
Na oslavu je třeba se hezky obléct. Vždy mě zarmoutí, když vidím, jak jsou knězi pod albou vidět rifle… Jakoby si ani on sám někdy neuvědomoval, že má jít „do Božího domu s hlasitým jásotem a chvalozpěvem“ (Ž 42,5). A má-li být slavnostně oblečen kněz, kterému není vidět pod kleriku, co teprve my, kteří přicházíme v civilním oblečení! Vím, řeknete, že v tom a tom se dobře cítím, že nesnáším kravatu, že sukni nenosím ráda… Ale jdeš na slavnost! A ne lecjakou, k nějakému králi nebo státnímu představiteli. Jdeš na slavnost k Bohu. Postav se někdy v neděli před Síň království Svědků Jehovových a dívej se, jak jsou oblečení… Pokud to zvládneš a přijdeš příští neděli na mši svatou v obleku s kravatou nebo v hezkých šatech, budeš mít po ní možná spoustu příležitostí na svědectví o tvém vztahu k Ježíšovi – „oblékl jsem se tak hezky kvůli Bohu“.
Před slavností doma nejím, abych mohl jíst tam. Proto je liturgický půst – těším se na nasycení Božím pokrmem, kterým je sám Ježíš pod způsobou chleba.
Slavnost. Dovedete si představit zpěváka, který dozpívá píseň a hned odejde z jeviště i navzdory mohutnému aplausu? Přesně to dělají lektoři (a někdy i kněží), když řeknou: „Slyšeli jsme slovo Boží“. Lidé nadšeně volají: „Bohu díky!“, ale lektor už utíká (a kněz už zavírá knihu). To je jen taková drobnost, která může ze mše svaté udělat hezčí slavnost. Vnější drobnost, ale vypovídá o vnitřním prožívání. Právě tyto drobnost někdy rozhodují o tom, jak hluboce prožijeme setkání s Bohem při nedělní slavnosti, kterou je mše svatá.
Poslední věta. V případě, že se neumíš rozhodnout, zdali nějakou práci můžeš nebo nemůžeš dělat v neděli, abys nepřekročil církevní přikázání, vždy si v takové situaci polož otázku: „Oslavím touto prací Boha?“
Modlitba na dvacátý devátý týden Roku víry:
„Pane, i já jsem zbožný, jak to říká dnešní žalm. Chci vyprávět o slávě tvého království, o tvé síle, o tvých divech…“ (srov. Ž 145).
Máš někoho velmi rád? Dej mu přečíst tento aktivizačník a popovídejte si o tom, co se zde píše.
S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk
Překlad: P. Dr. Marcel Puvák