„Brána k víře“ (Sk 14,27) je pro nás vždy otevřena.“ (Porta fidei 1)
Jelikož Rok víry teprve začal, dovolím si ještě jednou mluvit o obrácení. Tentokrát nikoli o okamžitém, nýbrž o takovém, které probíhá postupně, a jeho „objekt“ si možná ani neuvědomuje, co se s ním děje. Je to alespoň trochu člověkem chtěné a alespoň částečně jím realizované obrácení (i když jako celek je vždy a především Božím dílem).
O okamžitých obráceních čteme v Písmu či v životopisech některých lidí, a mnohdy je to obrácení od nevíry k víře. Postupné zůstává většinou utajené, a pokud si člověk nepíše deník, tak možná ani sám si neuvědomí cestu, po níž kráčí. Většinou ho prožívají lidé, kteří už jsou do jisté míry věřící, ale Bůh je volá k plnějšímu životu s ním.
Jak tedy dochází k takovému obrácení? Téměř vždycky začíná nespokojeností se životem a touhou se změnit. Tuto touhu člověk nějak vyjádří (třeba tak, jak jsme to psali v 1. čísle Aktivizačníku) a Bůh na ní reaguje. Bůh totiž bere naše prosby vždy vážně. A začne nás měnit. Pomalu, nenápadně. Například jednoho den při modlitbě najednou zatoužíme být jen tak ticho s ním, a ke svému překvapení zaslechneme jeho hlas někde v hloubi srdce: „Jsi můj milovaný, milovaná…“ Jiný den nás povede k tomu, že si otevřeme Písmo, a hned první verš nám vžene slzy do očí a povede nás k pokání nebo velebení Boha, či k nějakému skutku lásky konkrétnímu člověku. A někdy si přes týden najednou uvědomíme, že sedíme v kostele na mši svaté, a to, co nás doposud každou neděli nudilo, je pro nás najednou setkáním s milujícím Ježíšem. To vše a ještě mnoho jiného v nás způsobuje Boží Duch, který pracuje na našem obrácení.
Takže nikdo nemusí být nešťastný, pokud po přečtení modlitby v 1. čísle nezažil zdrcující radost, pokud mu do očí nevhrkly slzy pokání… Pán neomylně koná své dílo a my se můžeme za sebe navzájem modlit, aby ho také dokončil (srov. Flp 1,6).
Obrácení však vede také k touze, aby i ti, které máme rádi, začali žít s Ježíšem, nebo aby prohloubili svůj vztah s ním. Tady si vzpomínám na vystoupení jistého biskupa na nedávné synodě, který velmi otevřeně řekl, že pokud biskupové a kněží chtějí evangelizovat, v prvé řadě musejí sami projít obrácením. Také proto se odvažuji napsat následující prosbu: Modleme se tento týden (a pak každý den) za ještě hlubší obrácení našeho diecézního biskupa, a také v každé farnosti za ještě hlubší obrácení kněží, jímž jsme svěření. Budou-li pro Ježíše více planout srdce těch, kteří jsou přímo povoláni zastupovat jej zde na zemi, tím více se rozhoří i srdce těch, kteří jsou svěření do jejich péče. Už se těším na ovoce těchto modliteb, které mohou mít tuto podobu (z Římského misálu: Za biskupa):
Bože, nejvyšší pastýři věřících, ty ve své církvi rozděluješ a svěřuješ různé služby a s láskou nám vládneš, tys povolal svého služebníka Františka Václava, aby stál v čele tvého lidu; dávej mu moudrost a sílu, ať plní v církvi poslání, které Kristus svěřil svým apoštolům, a svědomitě koná jeho učitelskou, kněžskou a pastýřskou službu. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
A nakonec obrácení vede i k tomu, o čem čteme v nedělním evangeliu – k naprosté důvěře. Umíš si představit, že máš poslední korunu, no místo aby sis koupil něco k jídlu, dáš ji jako milodar v kostele? (Záměrně píšu „milodar“, a ne „do sbírky“. Do sbírky možná nedáváme rádi, ale milodar je věc srdce.) A že když budeš chtít opět jíst, budeš si muset na jídlo vydělat, anebo se spolehnout na milosrdenství jiných? Takový je obrácený člověk – dává těm, kdo jsou v nouzi. Vlastně dává Bohu. A ví, že se nemusí strachovat o svůj život, protože je v Božích rukou. V čem se týden budeš snažit připodobnit chudé vdově? Darováním času? Úsměvu? Peněz či oblečení?
Modlitba na pátý týden Roku víry:
Můžeš se každý den pomodlit modlitbu, uvedenou výše, nebo uvažovat nad slovy Pána Ježíše:
Tato chudá vdova dala víc, než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž tam dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého nedostatku. Dala všechno, co měla, celé své živobytí.“ (Mk 12,44)
Máš někoho velmi rád? Dej mu přečíst tento aktivizačník a popovídejte si o tom, co se zde píše.
S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk
Překlad: P. Dr. Marcel Puvák