„Brána k víře“ (Sk 14,27) je pro nás vždy otevřena.“ (Porta fidei 1)
Existuje starý vtip o tom, jak meteorolog na telefonický dotaz předpovídá silnou zimu na základě toho, že Indiáni už tři měsíce sekají dřevo. A přitom neví, že mu volá šaman, který to sekání dřeva nařídil... Někdy, bohužel, tak vypadá i náš život víry.
Děláme nesprávné závěry jen na základě toho, co vidíme, aniž bychom zkoumali „pozadí“. Například kolik lidí chodí na mši svatou jen proto, že je neděle nebo zasvěcený svátek? No nechodí na setkání s milovaným Ježíšem. Děláme nebo vyžadujeme mnoho věcí, o nichž se traduje, že se mají dělat, ale jelikož neznáme jejich smysl či pozadí, tak jen „sekáme dřevo“, aniž bychom poznávali cíl svého jednání a prožívali jeho ovoce.
Také proto jsme v prvním čísle Aktivizačníku ukázali cestu, jak navázat osobní vztah s Ježíšem. Protože až potom, když svůj život svěříme do jeho rukou, má význam pustit se do „sekání“ či přikazovat „sekat“. Bude totiž cílevědomé.
Jaké „sekání“ bys rád dělal tento týden? Nabízím jedno, které mi je velmi blízké - radovat se ze života. Radost v Pánu (tedy ne lecjaká radost - srov. Flp 4,4) totiž patří mezi základní znaky, které provázejí skutečné obrácení. Je to radost spojena se slzami pokání, radost z objevení modlitby jako osobního rozhovoru s Bohem, radost ze čtení Písma svatého, jehož texty ke mně najednou trefně promlouvají, radost ze společenství, v němž potkávám Ježíše, radost ze setkání s ním ve svátostech...
Téměř pláču radostí, když píši tyto řádky. Mám totiž před sebou text evangelia příští neděle (28.10.) o uzdravení slepého Bartimaie (Mk 10,46b-52). Příběh o radosti Boha, který uzdravuje, a radosti člověka, který je uzdraven. Kolik si ten člověk vytrpěl! Najednou prochází kolem něho Ježíš. Probíhá mezi nimi kratičký dialog. A Bartimaios vidí. Jaká je to pro něho radost! Ale i pro mě. Stačí volat k Ježíšovi! Možná ne vždycky uzdraví tělesně, ale pokaždé se dotkne duše... Jako v případě Joba - když se mu Bůh dal poznat, už ho netrápilo, že o všechno přišel a že je nemocný. Byl šťastný, protože viděl Boha. Také Bartimaios byl šťastný. Protože viděl. Potkal Boha. A šel za ním... I já jsem šťastný, i mně Ježíš uzdravil srdce a jdu za ním.
Ježíši, ty jsi můj Pán! Mé srdce jásá, protože jsi mi ho uzdravil. Otevřel jsi mi oči, abych viděl. Zahrnuješ mne bohatstvím nového života - má modlitba dostala smysl, Písmo ke mně každý den promlouvá slovy tvé lásky, vnímám lásku bratří a sester v církvi, i já sám se pokouším milovat myšlením, slovy i skutky. Vedeš mě k pokání a odpouštíš mi vždy, když zvolám: Pane, lituji! Co víc mohu chtít? Jen jedno - abych stále mohl jít za tebou. Amen.
Co ale, když žádnou radost necítím? Když se mi zdá, že to vše jsou jen slova, slova, slova? Vezmi do rukou Písmo a najdi si 126. žalm. Je to žalm jásotu i pláče. Vyjadřuje to, že už jsme noví lidé, ale zatím jsme na zemi. Už jásáme vykoupení, ale zatím pláčeme zkoušení...
Modlitba na třetí týden Roku víry:
Můžeš se každý den pomodlit modlitbu, uvedenou v textu, nebo část 126. žalmu z nedělní liturgie:
Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.
Hospodine, změň náš osud, jako se mění údolí na jihu země.
Kdo sejí v slzách, žnouti budou s jásotem.
Vycházejí s pláčem, když nesou semeno k setí:
přijdou však s jásotem a přinesou své snopy.
Máš někoho velmi rád? Dej mu přečíst tento aktivizačník a popovídejte si o tom, co se zde píše.
S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk
Překlad: P. Dr. Marcel Puvák