„Brána k víře“ (Sk 14,27) je pro nás vždy otevřena.“ (Porta fidei 1)
Polského jezuity Józefa Augustyna se kdysi bohoslovci v bratislavském semináři zeptali, proč nastal v Irsku takový prudký úbytek povolání ke kněžství, a proč se z tradičně katolické země, kde chodilo na bohoslužby více než 90 procent katolíků, stala země téměř pohanská.
Odpověď byla překvapivá: způsob hlásání evangelia. Pater Augustyn řekl, že Irsko bylo vždycky chudé. Proto církev představovala Boha jako pomocníka, jako berličku, o kterou se dá opřít: „Pán Bůh ti pomůže“. Pak přišla Evropská unie a s ní peníze. Lidé zjistili, že berličku už nepotřebují, protože „pomohou peníze“. A tak Boha opustili, protože jim nebyl představen jako Pán, ale pouze jako pomocník.
Už je to více než 30 let od doby, kdy jsem se zúčastnil evangelizačního setkání Nové apoštolské církve v Košicích. Dodnes si pamatuji, jak mě zaskočila celková atmosféra setkání – bylo o Ježíšovi jako Pánovi, který má nárok na můj život. Nikoli hodinu týdně, ale 24 hodin denně má můj život patřit Bohu. Přesně to jsme potom jako katolíci praktikovali v podzemní církvi – hlásání Boha jako Pána, jako Vládce. Jako Mesiáše, který má nárok na mou vděčnost za záchranu, vyjádřenou láskou a oddaností na život a na smrt.
Myslím si, že jedním z nepodstatnějších problémů církve u nás je právě způsob hlásání. Když se v dnešním evangeliu Ježíš zeptal apoštolů, za koho jej lidé pokládají, dostává různé odpovědi. Když ale Petr vyzná, že Ježíš je Mesiáš, muselo to ostatní zelektrizovat – protože každý z nich věděl, co Mesiáš znamená. Je to zachránce – pro některé zpod římské nadvlády, ale pro mnohé určitě ze smrti, kterou způsobuje hřích. A právě o toto jde – vnímat Ježíše jako zachránce, hodného lásky. Zachránce od čeho? „Mzdou hříchu je smrt“ (Řím 6,23).
Spáchal jsi někdy nějaký hřích? Určitě ano. V té chvíli ses sám odsoudil na smrt, protože jsi odmítl milovat Boha. Hříchem jsi mu řekl (stačí jeden!), že s ním nechceš žít, že na něho kašleš, ať vypadne z tvého života. Ale Bůh tě tak miluje, že ti nedovolil v té chvíli vykonat tento tvůj rozsudek nad sebou samým. Dal ti cestu, jak se z takové smrti dostat – lítost a prosbu za odpuštění pro krev Ježíše Krista – zachránce. A s odpuštěním ti dal vždycky i schopnost změnit svůj život k lepšímu.
Když ti dnes Ježíš klade otázku, za koho jej pokládáš, podívej se na svůj život a buď pravdivý. Jestliže po hříchu zůstáváš lhostejný, jestli si říkáš, že to byl jen lehký hřích, tak těžko můžeš upřímně tvrdit, že Ježíš je tvůj zachránce. A pokud sice uznáš, že byl těžký, ale ke zpovědi půjdeš až před svátky (Vánocemi či Velikonocemi), tak asi nevíš, že hříchem se stavíš na stranu ďábla. Pokud ovšem hned lituješ, protože miluješ Boha, pokud běžíš ke zpovědi při první příležitosti, tak dáváš najevo, že Bůh je opravdu tvým Pánem; uznáváš, že tě vykoupil a má nárok na tvůj život 24/7, jak se to dnes populárně označuje (tj. 24 hodin denně, 7 dnů v týdnu).
Žiji ve vesnici, kde je 99 procent obyvatel katolíků. A v této vesnici se krade, jsou tady alkoholici, mnozí mladí žijí spolu bez svátostného manželství, je zde veliké množství rozvedených lidí… Většina lidí chodí ke zpovědi dvakrát do roka, na mši svatou v neděli přichází asi 25 procent katolíků, z nich jde asi 15 procent ke svatému přijímání. Je to asi průměrný obraz života katolíků v naší zemi. Nejvíce mě asi na tom štve, že jsme s tím spokojení… Je to zároveň antisvědectví – svým životem popíráme, že Ježíš je Mesiáš. Proč se potom divíme zlu, které se kolem nás děje, když Bohu nedáváme první místo?
Nechci však skončit jen konstatováním situace. V dnešním žalmu je věta – prosba, která dodává naději: „Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, dílo svých rukou neopouštěj.“ Budu ji tento týden často používat jako střelnou modlitbu. A vinout se k Ježíšovi jako ke svému Zachránci a Pánu. 24/7! Zkus to i ty. Je nádherné být blízko Bohu. A zvláště, je-li to na Ježíšově kříži!
Bože, ty vedeš úsilí věřících k společnému cíli;
uč nás milovat, co přikazuješ, a toužit po tom, co slibuješ,
aby uprostřed proměn tohoto světa naše srdce pevně přilnulo k tomu, v čem je pravá radost.
Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána,
neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk
Překlad: P. Dr. Marcel Puvák
