Previous Next Play Pause
Eucharistické dny 2019 v katedrále v Ostravě
Přihlašování na Noc kostelů 2019
Kalendárium roku 2019
Diecézní pouť do Říma u příležitosti 30. výročí svatořečení sv. Anežky České

Další výraznou náboženskou osobností pocházející z naší diecéze byl František kardinál Tomášek. Nejprve pro upamatování několik základních dat jeho života a pak několik zajímavostí, které nám mohou pomoci uvědomit si stále ještě živou stopu jeho působení přítomnou mezi námi.

Hadamk  Tomek a dalNarodil se ve Studénce (okr. Nový Jičín) ve Slezsku 30. června 1899. V roce 1906 po smrti otce přestěhovala maminka celou rodinu do Olomouce, aby se dětem dostalo patřičného vzdělání. V roce 1918 složil František „válečnou“ maturitu. Na svátek sv. Cyrila a Metoděje 5. července roku 1922 byl olomouckým arcibiskupem Antonínem Cyrilem Stojanem vysvěcen na kněze. Působil nejprve v Olomouci a od roku 1928 v Kelči u Hranic jako katecheta, tzn., měl na starosti výuku náboženství na základních školách v dané farnosti. V roce 1934 byl povolán jako asistent katechetiky a pedagogiky na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Olomouci a zde de facto působil jako docent (od roku 1946) a profesor (od roku 1947) až do zrušení této fakulty v roce 1950.

V noci ze 14. na 15. října 1949 byl tajně vysvěcen na biskupa v kapli arcibiskupské rezidence arcibiskupem Josefem Matochou. Zvolil si biskupské heslo: „Laxabo rete“ = „Rozprostřu sítě“. Krátce působil v Bohušově na Osoblažsku. (PS: Pro připomínku jeho pobytu je v současnosti na bohušovské faře instalována stálá expozice věnována životu Františka kardinála Tomáška.) Následně prožil tři roky v internačním táboře v Želivě. Po propuštění nastoupil jako farář do Moravské Huzové. Byl jediným z českých biskupů, který se bezprostředně zúčastnil všech jednání 2. vatikánského koncilu. V roce 1963 se stal administrátorem pražského arcibiskupství, v roce 1968 se postavil do čela hnutí Díla koncilní obnovy, v roce 1977 byl jmenován kardinálem a následně i sídelním pražským arcibiskupem. Volba krakovského arcibiskupa Karola Wojtyły papežem v říjnu 1978 byla pro Františka Tomáška významnou životní vzpruhou. V roce 1985 v rámci cyrilometodějské pouti při příležitosti 1100. výročí smrti sv. Metoděje přesvědčil tento tehdy 86letý „generál bez vojska“ vládnoucí režim, že má nejen podporu věřících katolíků, ale i široké veřejnosti v tehdejším komunisty ovládaném Československu.

V roce 1988 vyhlásil dílo Desetiletí duchovní obnovy národa, v listopadu 1989 stál v čele národní pouti do Říma při příležitosti svatořečení Anežky Přemyslovny. Po návratu do vlasti přivítal listem „Všemu lidu Československa“ sametovou revoluci. O několik měsíců později v dubnu roku 1990 spolu s prezidentem Václavem Havlem pozdravil na ruzyňském letišti v Praze hlavu katolické církve, papeže Jana Pavla II. O rok později přijal papež jeho rezignaci na funkci pražského arcibiskupa. František Tomášek se stáhl do ústraní. Jeho zdravotní stav vyžadoval hospitalizaci v nemocnici Pod Petřínem, kde ve věku 93 let 4. srpna 1992 zemřel. Dle svého přání byl pochován v arcibiskupské hrobce katedrály sv. Víta v Praze.

Z jeho vazby na rodný kraj připomeňme:

  • I když ve Studénce žil jen krátce – jen do svých sedmi let, neustále se jako chlapec především v době prázdnin do své rodné obce a také do blízké Košatky vracel. Přestože dětská i studentská léta prožil v centru Olomouce, zvolil si pro svou primiční mši svatou kostel sv. Bartoloměje ve Studénce. Krátkost a intonace jeho řeči dosvědčovaly po celý život jeho kořeny. Jako pražský arcibiskup v některých svých pastýřských listech používal rozlišení Čechy, Morava a Slezsko. Na vrátnici jeho arcibiskupského paláce stačilo vyslovit „Studénka“, „sever Moravy či Slezsko“ a dveře jeho pracovny byly otevřené.
  • Své biskupské svěcení nijak nezatajoval. Krátce po svém vysvěcení přijal pozvání svého přítele P. Františka Hadamčíka, faráře ve Svinově, a při příležitosti patrocinia svinovského kostela zasvěceného Kristu Králi (před 2. vatikánským koncilem se tento svátek slavil poslední říjnovou neděli před svátkem Všech svatých) celebroval mši svatou. Při ní prohlásil, že svinovský chrám je jeho katedrálou, kde poprvé jako biskup slaví veřejně mši svatou. Fotografie – pravděpodobně jediná svého druhu – zachycuje biskupa Tomáška před kostelem ve Svinově při této slavnosti.
  • I když mu komunistický režim dovolil působit v duchovní správě jen v roli kněze, byl si vědom přijatého biskupského svěcení a z toho vyplývajícího poslání v olomoucké arcidiecézi. Mezi jeho „biskupské“ aktivity patřily někdy více někdy méně před Státní bezpečností utajované návštěvy kněží. Také se zúčastňoval pohřbů kněží. Pokud mu nebylo státními orgány dovoleno pohřeb přímo vést, zúčastňoval se ho, vybaven viditelnými insigniemi biskupa.

Z jeho pedagogické činnosti vzpomeňme:

  • Především jeho metodu probuzení zájmu dítěte o předmět náboženství. Tato metoda vychází (krátce řečeno) z latinského interesse = zaujmout, zachytit se v podstatě, probudit hluboký bytostný zájem. Na probuzeném zájmu se pak snaží postavit celou vyučovací hodinu. Klasickým příkladem byl tzv. Tomáškův katechismus. Ten se metodou tématicky zaměřených otázek a nabídnutých odpovědí snažil probudit zájem žáka o konkrétní náboženské téma. Tento katechismus byl na dlouhou dobu jedinou komunistickým státem dovolenou učebnicí náboženství a mnozí z nás – dříve narození – si ji ještě pamatují.
  • Dále duchovní cvičení pro žáky opouštějící školu. Byla to speciální forma exercicií – buď třídenní přizpůsobené exercicie na odloučeném místě nebo po celý týden probíhající odpolední konference organizované pro mládež ve farnostech, při kterých se žáci nejen loučili se školou, ale především se připravovali na vstup do světa dospělých. Závěrečná mše svatá za účasti celého farního společenství pak měla být slavnostním potvrzením křesťanských postojů při vstupu do světa dospělých. Při mši svaté tato mládež obnovovala veřejně své křesťanské sliby, popř. se v jejím závěru konalo zasvěcení Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a Panně Marii.
  • Pro tuto příležitost vydal František Tomášek dvě publikace, chlapcům určenou „Mladý muž se dívá do života“ a pro děvčata „Mladá žena se dívá do života“. Tyto knihy byly při těchto slavnostních bohoslužbách mladým lidem předávány jako dárek a měly jim sloužit jako základní poučení, jak žít ve světě dospělých podle křesťanských zásad. V době totality byly pod pseudonymem Tomáš Malý = Tomášek vydávány v Římě a tajně převáženy do ČSSR.
  • Zajímavostí je a také možným pastoračním impulsem by se mohla stát skutečnost, že se praxe „mší svatých pro žáky opouštějící školu“ v některých farnostech naší diecéze, především na Hlučínsku, v určité formě dochovala až do dnešních dnů.

P. Jan Larisch

Pin It