Frýdek-Místek – V pondělí 10. 6. se ve Frýdku naposledy sešli účastníci Školy Ducha Svatého pořádané pro celou diecézi. Ve spolupráci s biskupským vikářem pro pastoraci P. Danielem Víchou ji vedlo katolické charismatické společenství Abel. Účastníci se tak rozloučili s intenzivním časem, ve kterém se snažili více poznávat Osobu Ducha Svatého, a s lidmi z celé diecéze, z nichž se s mnohými stali přáteli. 

„Nechci mluvit jen za sebe, ale vím, že mnozí by odpověděli stejně. Atmosféra byla velmi přátelská a mnozí účastníci ve Škole prožívali poprvé radost z toho, že patří do společenství církve a diecéze,“ hodnotí P. Daniel.

6 Skola Ducha Svateho 2

Na začátku každého setkání hned dostávali účastníci po chválách prostor pro svědectví o zkušenostech, které prožívali s Duchem Svatým. Ta byla opravdu různorodá, od vedení Duchem Svatým v dávání desátků až po modlitby při mistrovství světa v hokeji, jejichž výsledek měl sloužit jako svědectví pro rodiče, že modlitba funguje.

Nejčastější odpovědí na otázku: „Proč jste na školu přijeli?“ byly krátké: „Chceme více poznat Ducha Svatého“ nebo „Chceme se naučit slyšet Ducha Svatého“. Podobně odpověděli také manželé Barbora a Filip Wormovi z Jesenicka: „Chceme růst v Duchu Svatém a potřebujeme k tomu vedení, takže jsme využili možnost chodit do školy. U nás to začalo postupně, na táborech YES, Sinai a přes další charismatické aktivity jako Otcovo srdce.“ Pak je přátelé oslovili, zda nechtějí zažít Školu Ducha Svatého. Hned po prvních setkáních v Místku zjistili, že jsou teprve na začátku. „Pro nás to není škola, ale školka,“ shodují se s nadsázkou. „Jsme rádi, že je vyučování systematické, že se můžeme posouvat a že to není jenom jednorázová ochutnávka, ale intenzivní čas. Doma si čteme Písmo, učíme se užívat dary, a protože tu jsme jako manželé, cítím, že to posouvá někam dál i celou rodinu,“ dodává Filip. „Nastoupili jsme na cestu, je to začátek a víme, že z ní nechceme odejít. Potřebujeme na sobě pracovat a žít přítomností svého růstu,“ doplňuje ho Barbora. Své svědectví uzavírají s tím, že si rádi dělají každé pondělí výlet, a že nelitují těch více než dvou hodin cesty ani žádné chvíle ve společenství v Místku: „Jsme za to moc vděční.“

Jak hodnotí tento ročník, za organizátory odpověděli na několik otázek Aleš Incédi a Ondřej Novák?

Jak jste spokojeni s účastí?

Začal bych trochu odjinud 😊. První Školu Ducha Svatého jsme pořádali asi před pěti lety jen tak na zkoušku. Tehdy se nás účastnilo asi sedm nebo osm. Další Školu navštěvovalo zhruba 15–20 lidí. Loni jsme měli okolo 30 účastníků.

Když jsme připravovali letošní Školu Ducha Svatého, věděli jsme už předem, že zájem bude velký. Udělali jsme rozhodnutí, že přijmeme 40 účastníků. K nim připočítejme zhruba 15 vedoucích. Jenže neustále chodily další a další e-maily s žádostí o účast. Nakonec jsme tedy pustili otěže z rukou a zastavili se na počtu asi 65 účastníků.

Jak jsme spokojeni? Velmi 😊

Jaká témata se na Škole probírala? Kdo přednášel?

Cílem Školy je navázat hluboký vztah s Osobou Ducha Svatého. To někdy není úplně jednoduché, protože mnoho lidí Osobu Ducha Svatého z různých důvodů vůbec nezná nebo o ní má velmi matnou představu, natož aby byl navázán osobní vztah.

Začínáme tedy představením Osoby Ducha Svatého, opíráme se především o Písmo svaté a literaturu předkládanou Charis international, což je orgán sloužící Katolické charismatické obnově, který je zřízen Svatým stolcem prostřednictvím Dikasteria pro laiky, rodinu a život. Vše je zakotveno v katolické teologii, citujeme světce, II. vatikánský koncil, současné i minulé papeže apod.

Po solidním teoretickém základu přecházíme k praktické části, kde se věnujeme především charismatům – nadpřirozeným darům Ducha Svatého – např. daru jazyků, výkladu jazyků, daru moudrosti, proroctví, uzdravování apod.

Součástí každého setkání jsou chvály, přednášky a rozdělení do menších skupinek, kde se věci detailněji probírají.

Mezi přednášející patří biskupský vikář pro evangelizaci a pastoraci P. Daniel Vícha, teolog Josef Byrtus a dále i my dva katoličtí laikové, kteří se těmto tématům intenzivně věnují.

Odkud účastníci Školy jsou?

Z různých koutů ostravsko-opavské diecéze a někteří dokonce z veliké dálky. Máme účastníky přímo z Frýdku-Místku, ale také z Ostravy, Havířova, Karviné, Jablunkova… Jeden manželský pár dojíždí z Jeseníku, jezdí k nám i účastnice z královéhradecké diecéze! Další účastník dojíždí až ze Zábřehu. Tito lidé obětují až 4 hodiny cesty, aby se mohli účastnit. To jen dokazuje, jak veliký je zde hlad po Osobě Ducha Svatého.

Co jste podle reakcí účastníků vnímali jako silné téma?

Každé setkání je velmi silné. Asi se nedá vyzdvihnout jen jedno konkrétní téma. Těší nás, když lidé přijdou a řeknou, že se jich něco dotklo nebo že vnímají, že Duch Svatý začíná ve svém životě více působit. Mnohým lidem tento kurz doslova mění život, protože se setkávají s živým Bohem, který v životě člověka jedná, mluví, inspiruje, uzdravuje.

Vždycky je úžasné, když se za někoho modlíme a daný člověk je např. uzdravený nebo se mu podaří vyřešit věci, které ho trápí třeba 10, 20 let. Také máme silná svědectví o odpuštění po dlouhé době.

Takovými dvěma zlatými hřeby bývají sobotní setkání, kdy v prvním se modlíme za křest/hlubší vylití Ducha Svatého a ve druhém se modlíme za uzdravení nemocných. Máme zkušenost, že při obou setkáních se dějí mocné Boží věci a lidé nemohou odejít nedotčeni tím, co náš Bůh koná.

Oslovují přednášky, i když jste je již slyšeli, i vás organizátory?

Myslím si, že ano, oslovují. Přednášky nikdy nejsou stejné. Mají určitý základ, ale s rostoucími zkušenostmi se více prohlubují, různé věci přidáváme, měníme, upravujeme.

Hned na úvodním setkání zdůrazňujeme, že ve Škole jsme všichni. Témata jako odpuštění a větší odevzdání života Ježíšovi jsou stále aktuální pro všechny z nás.

Připravujete i další kurz?

Jako společenství ABEL organizujeme mnoho akcí, nejen Školu Ducha Svatého. Pořádáme např. kurz přímluvné modlitby, evangelizační akce, zveme nejrůznější hosty, míváme chválové večery, podílíme se na organizaci festivalu Boží město.

Co se týká Školy Duch Svatého, tak ji pořádáme každý rok. Předpokládám, že v tom budeme pokračovat.

 

Pin It