„Boží muži, usiluj... bojuj...“ (1 Tim 6, 11. 12).
Žít s Bohem vyžaduje dvě věci. V první řadě musím být Boží člověk. Co to znamená? Mé srdce, můj život je oddaný, podřízený Bohu. Je to vědomé rozhodnutí hledat vždy Boží cesty a jít po nich. Rozhodnutí každodenně obnovováno, zvláště ve chvílích, kdy jsem jednal opačně, v rozporu se svým rozhodnutím.
A druhou věcí je aktivita – „usiluj, bojuj“. Je důležité zdůraznit to, že mnohé křesťany dneška charakterizuje slovo pasivita. Mnozí jsou jen konzumenty služeb, které „nabízí“ církev. Pavel ale říká, že věčného života se dosahuje zápasem, bojem. Ne chozením do kostela, neboť je neděle, ne odříkáním nějakých naučených modliteb ráno a večer, neboť tak mě to naučili. Jdu do kostela, neboť se chci setkat s Ježíšem v Eucharistii, v jeho slově, ve společenství, v knězi. Modlím se, protože chci ráno i večer (a nejednou i během dne) mluvit s Bohem. Jsem aktivní, vymýšlím mnoho způsobů, jak být více s Bohem, blízko u něj.
K tomu je však zapotřebí ještě jedno – zájem o lidi. Při čtení dnešních liturgických textů velmi snadno zjistíme, že problémem nebylo bohatství či přepychové hodování (vždyť Ježíš chodil na bohaté hostiny), ale nezájem o lidi. „...ale nad zkázou Josefa se netrápí“ (Am 6, 6). Boží člověk má rád lidi. Nejen některé, ale každého, s kým se setkává. Nejde o to mít rád někoho v Africe či Asii, člověka, kterého jsem v životě neviděl, ale mít rád toho, s kým zrovna jsem. A nevyhýbat se nikomu. To byl problém boháče v evangeliu - měl rád své bratry, vždyť v pekle měl starost o jejich spásu, ale neměl rád Lazara ... Nechtěl vědět o člověku, který byl u prahu jeho domu.
Je někdo ve tvém okolí, koho nemáš rád? Co uděláš v těchto dnech, abys mu projevil lásku? Mini-mem je upřímná modlitba o to, abyste jednou byli spolu v nebi. No nezůstaň při minimu, vzbuď v sobě touhu udělat něco víc...
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora a žilinské diecéze z portálu: http://dcza.sk
Ilustrační foto: Pixabay.com
