Na webu postoj.sk je rozhovor s Peterem Gombitou, knězem založivším v Bernátovcích nedaleko Košic zařízení Oáza pro bezdomovce. Doporučuji každému si ho přečíst právě ve spojitosti s liturgickými texty dnešní neděle.


Proč? Poněvadž Ježíš praví: „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem milo-val vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jed-ni k druhým“ (J 13,34-35). V tomto rozhovoru najdete k tomuto tématu řadu podnětů.
Naše synodální cesta se pozvolna blíží k závěru své první etapy, tj. k závěru diecézní fáze. Při prohlížení zápisů ze setkávání v naší farnosti vychází stále zřetelněji na povrch základní problém život v naší Církvi, a sice individualismus. „Mám svůj život s Ježíšem a na víc nemám čas a o nic dalšího nemám ani zájem.“ Volá-li nás dnes Ježíš k tomu, abychom se navzájem milovali, bez opravdového zájmu o druhé to je nemožné. A nejedná se jenom o zájem o to, zda mají vše potřebné k životu (to se ještě jakž takž zvládat dá), ale o to, zda mají vše potřebné k životu věčnému.
Vyskytuje se však jiný problém – způsob pastorace. Jako by se značná část kněží spokojila se základním servisem a rezignovala na snahu vést věřící k výšinám. Z Církve se stává organizace, do které mnozí přicházejí využívat její „služby“ – pokřtít, pohřbít, sezdat, připravit na biřmování, vyzpovídat. Nedisponujeme ovšem strukturou, která by těm samým lidem nabízela biblické školy, formaci v modlitbě, systematickou katechizaci dospělých, růst ve víře…
Proč tomu tak je? Je jasné, že ani ten nejlepší a nejhorlivější kněz nemůže samojediný nabízet veškeré bohatství Církve svaté. Je zapotřebí i laiků. Každý pokřtěný v sobě má bohatství, které může a má dávat druhým. Má v sobě Boží život. Pokud se každý pokřtěný neprobudí a nepřevezme část své zodpovědnosti za bratry a sestry okolo sebe, tak…
Povšimněte si Pavlovy aktivity a lidí kolem něho, jak ji zaznamenává dnešní čtení (Sk 14, 21b-27). Jak velkolepé věci skrze ně Pán učinil! Proč to dokázali? Poněvadž měli zájem o lidi. Poněvadž věděli, že poselství, které hlásali, je pro každého člověka a pro jeho věčný život jedinečné a ničím jiným nenahraditelné.
Podobá se náš způsob myšlení i lidech tomu, které měl sv. Pavel? Posloucháme Ježíšův příkaz?
Vezměme za svá slova responsoriálního verše: „Budu velebit tvé jméno, můj Bože, králi.“ Je nabíledni, že nejde jenom o oslavná slova, jelikož „podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem“.

Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora a žilinské diecéze z portálu: http://dcza.sk

Pin It