Duch svatý vyvolává úsměv na tváři i vhání slzy do očí. Potěšuje i napomíná. Vede k činnosti i spočinutí v Bohu. Rozmanité je jeho působení.
Dnes, kdy slavíme Seslání Ducha Svatého a v čteních slyšíme, jak Duch konal v první církvi, jaké je ovoce Ducha, jak nám Ježíš slibuje Ducha jako Přímluvce a Učitele pravdy, může v nás zaznít zklamání či skleslost, že my nic takového neprožíváme.
Ale je to snad jen proto, že při myšlence na Božího Ducha očekáváme něco velkého, viditelné projevy, „znamení a divy“. Je dobré toto očekávat, ale zároveň je dobré na tom nelpět. Neboť Boží Duch mnohem více koná ve všednosti dne. Proto jsem začal tento text úsměvem i slzami - navenek jen čistě lidskými projevy. A přece úsměv či slzy v pravém čase umí dělat zázraky v srdcích těch, jimž jsou určeny ... neboť jsou darem Ducha.
Možná dnes nečekej velké věci. Ale všímej si svého nitra a podnětů, které se v něm ozývají. Někoho možná Duch bude volat k modlitbě nad těžce nemocným člověkem. Jiného k sednutí si nad Písmem. Dalšího do přírody obdivovat krásu jarní přírody. Matku rodiny bude volat k vaření oběda. Otce zas k hraní si s dětmi. Kněze k návštěvě spolubratra. Možná si budeš celý den prozpěvovat nějakou píseň ...
Obyčejné věci, ale všechny mohou být projevy působení Ducha, jeho ovocem v tobě. Pokud se Duchu otvíráš, tak on v tobě působí, přeměňuje tvé smýšlení, mluvení i jednání: "... ovoce Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost" (Gal 5, 22 - 23).
Jedno musíme mít přitom na paměti: "Každý ... dostává projevy Ducha ke společnému prospěchu" (1 Kor 12, 7). Dary Ducha nedostáváme pro sebe, ale pro užitek celého společenství církve. Dar, který se nepoužívá, zapadne prachem, sežere ho rez, zpráchniví ... nepřinese ovoce. Jen dar, který se dává dál, se stane plodným.
Křesťane, jsi povolán přinášet ovoce. Ne pro sebe, ale pro lidi kolem tebe. Když se dnes modlíš o vylití Ducha, tak hned i vykroč a čiň dobro. Jak to řekla kdysi dávno dívka, která se chystala na přijetí svátosti biřmování: „Mami, já ho už asi mám.“ – „A koho?“, Ptá se máma. „No Božího Ducha.“ – „Jak to víš?“ – „Mám takovou velkou chuť dělat dobro ...“
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora a žilinské diecéze z portálu: http://dcza.sk
Přeložil: Mgr. Bc. Pavel Siuda
