Brno -  „Pevně jsem doufal v Hospodina.“ (Žl 40,2) Citát z žalmu jako životní motto i epitaf jezuity P. Františka Pevného, který v pátek 26. 3. 2021 ve věku 100 let završil svou pozemkou pouť. Pět týdnů po oslavě životního jubilea zemřel v Domově svaté Alžběty v Žernůvce u Tišnova.

Poslední rozloučení se zesnulým se uskuteční ve středu 31. března při mši svaté v 15 hodin v brněnském jezuitském kostele Nanebevzetí Panny Marie. Tělo zesnulého bude uloženo do krypty kostela. Mši svaté bude předsedat brněnský pomocný biskup Pavel Konzbul. Kvůli pandemickým opatřením je možná osobní účast pouze pro pozvané.


FrantisekPevnySJ

Otec František se narodil 16. 2. 1921 ve Svatém Štěpánu (Brumov-Bylnice) ve zlínském okrese. Zde navštěvoval základní školu, následovalo Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži. Po maturitě r. 1941 nastoupil do kněžského semináře v Olomouci. Na podzim 1942 byl totálně nasazen na práci v Říši. Po třinácti měsících se mu podařilo vrátit zpět do protektorátu a pokračovat tajně ve studiu. Na kněze byl vysvěcen 5. 7. 1947 biskupem Stanislavem Zelou a nastoupil do duchovní správy v Drahotuších.

Za rozšiřování protikomunistických letáků byl zatčen a v r. 1949 odsouzen na dvanáct let. Po odvolání mu Nejvyšší soud trest zvýšil na čtrnáct let. Byl vězněn na Jáchymovsku, na Borech, ve Valdicích, na Mírově a v Leopoldově. Ještě ve vězení vstoupil 31. 12. 1958 do jezuitského řádu a složil tam i své první sliby. Na svobodu byl propuštěn v květnu 1960.

Po propuštění pracoval jako pomocný dělník u Pozemních staveb ve Vsetíně, poté jako údržbář v ústavu sociální péče v Měděnci (okr. Chomutov). V roce 1969 krátce pracoval v duchovní správě v Bohosudově. Ve stejném roce se v rakouském Innsbrucku seznamoval s řádovým životem a vykonal si velké exercicie. Od srpna 1969 nastoupil jako duchovní správce k řeholním sestrám do Vincentina na Velehradě. Od roku 1971 až do roku 1993 působil ve farnosti Vítkov v opavském okrese. V Brně složil 22. 4. 1980 poslední sliby.

Po obnově řádového života u nás po roce 1989 vykonával v letech 1993−1997 úlohu novicmistra v Kolíně. Od roku 1997 působil v brněnské komunitě jezuitů, pracoval v duchovní správě, navštěvoval nemocné a sloužil mše v Masarykově onkologickém ústavu v Brně-Žlutém kopci, pečoval o trvalé jáhny. Zasloužil se o vybudování duchovního centra ct. P. Martina Středy SJ a bl. Marie Restituty Kafkové a o vznik nové farnosti v Brně-Lesné. V roce 2012 byl oceněn pamětním dekretem ministra obrany za účast v odboji a odporu proti komunismu. Poslední roky života strávil v Domově sv. Alžběty v Žernůvce u Tišnova.

Lidé měli otce Františka rádi, protože on měl rád je. Byl přátelský, plný úsměvů a smyslu pro humor až do vysokého věku. Příslovečná byla jeho vděčnost za každou prokázanou službu.


Parte ke stažení naleznete ZDE.

Pin It