Nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán,“ jedině v Duchu svatém.“ (1 Kor 12, 3b). 

Někde v Liturgii hodin (breviáři) je text, který popisuje situaci, kdy na mě někdo křičí, napomíná mě a něco mi tvrdě vyčítá. Autor radí, jak si zachovat klid a jak k tomu přistupovat. Jestli má ten člověk pravdu, mám činit pokání za své selhání a samozřejmě, napravit, co se dá. Jestli má jen částečně pravdu, mám činit pokání za všechna podobná selhání ve svém životě. A jestli pravdu nemá, mám činit pokání, protože jsem určitě někdy v něčem selhal, tak si tedy výčitku či napomenutí určitě zasloužím.


punch 316605 1280 1


 Fotka od PublicDomainPictures z Pixabay


Možná si řekneš, jak se nemám hněvat, když se obvinění nezakládá na pravdě? No hněvat se můžeš, ale nezachovávej v srdci nenávist, nepřipravuj pomstu, nesmýšlej o tom člověku zle. Hněv je přirozená vlastnost člověka (i Boha – podívej se do Písma, kde se píše o Božím hněvu), hněv sám osobě není hříšný. Hříšné může být naše chování pod jeho vlivem. Proto Pavel píše: „Hněvejte se, ale nehřešte!“ (Ef 4, 26).

Mě osobně dvě věci pomáhají zvládat hněv tak, abych přitom nehřešil – dobrořečení Bohu a život pro druhé. Prvé nám doporučuje žalmista (Ž 103), druhé apoštol Pavel: „... nikdo z nás nežije pro sebe“ (Řím 14, 7). Když si během dne najdu čas na oslavu Boha, na vyjádření vděčnosti za mnoho věcí, které mne či lidem okolo mě nebo všeobecně lidstvu v daný den dal, jen těžko mů zachvátí hněv, který by vedl k hříchu. Jestli je můj život zaměřený na hledání spásy a věčnosti pro lidi okolo mně, sotva se budu rozčilovat nad tím, že někdo něco řekne na mou adresu.

Jistě, velmi moc záleží na povaze. Ale v tom mě kdysi dávno povzbudil příklad svatého Františka Saleského. Když už byl biskupem Ženevy, přišel za ním nějaký šlechtic a dost hrubiánsky a arogantně od něj něco chtěl. František s ním jednal velmi klidně a bez náznaku jakéhokoliv rozčílení. Když šlechtic odešel, ozval se biskupův tajemník: „Otče biskupe, proč jste nepraštili pěstí do stolu a nevyhnali tohoto člověka?“ A František odpověděl: „Dvacet roků bojuji se svou vznětlivou povahou. A teď si celé své úsilí pokazím pro nějakou hloupost?“

Tak si nekaž život hněvem, který užírá srdce. Ať je tvůj hněv Božím hněvem – bolestí nad hříchem (vlastním i cizím) a ať ti dodává silu změnit svět okolo tebe – a tebe samotného – k lepšímu.

Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora a žilinské diecéze z portálu: http://dcza.sk 

Přeložil: Mgr. Bc. Pavel Siuda

Pin It