Nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán,“ jedině v Duchu svatém.“ (1 Kor 12, 3b).
Všimni si v dnešních čteních, jak se Bůh o nás stará. Možná znějí tak všeobecně a vzdáleně – Izraelitům mění správce královského paláce, Petra ustanovuje za hlavu Církve... Ale když si to rozměníme na drobné, tak je to starostlivost o tebe, o mě, o konkrétní lidi těchto dní.
Jak je to skvělé, že dodnes máme Petra v osobě papeže. Každý papež ve své dobězdůrazňuje to, co si ta doba vyžaduje, co je skutečným problémem. Také v našich dnech papež František zdůrazňuje starost o vyřazené, skartované lidi, o něž nikdo nestojí. A skrze nás, členy Církve, se má tento postoj přenášet do našeho každodenního života. Papež nemůže přijít do Horní Dolní a postarat se o zdejší chudé, opuštěné, nemocné, nezaměstnané, závisláky... Ale jestli žiješ v Horní Dolní, tak Bůh o tobě říká: „Vložím do jeho rukou svou moc. On bude otcem obyvatelům Horní Dolní... Zarazím ho jako kolík na pevném místě a bude trůnem slávy pro dům svého otce“ (srov. Iz 22, 19 – 23). Tobě i mně svěřuje starost o ty, co jsou v nouzi, v konkrétní obci, v konkrétní situaci.
Důležité přitom je, že to činí přiměřeně mým schopnostem, povaze. Mne například ústy žilinského diecézního biskupa svěřil službu psaní těchto textů na povzbuzení a inspiraci obyvatelům jeho diecéze. Pokaždé si při tom uvědomuji, že to, co píšu, musí být pravdou v mém životě. Například dnes si na základě nedělních čtení velmi uvědomuji, že musím Bohu věřit, že se o mě stará. Do detailu. V maličkostech. Máme totiž před sebou velký finanční výdaj (pro nás velký, pro jiné možná maličkost). S pokušením obejít platbu DPH. Pro nás by to byla značná úspora. Obstojím a půjdu cestou zákona a důvěry Bohu? Nebo podlehnu a něco ušetřím s tím, že Bohu řeknu: „Musím se o sebe postarat sám“?
Bůh se o mě stará. Abych na to nezapomněl, společně se žalmistou potřebuji často volat: „Pro svoje věčné milosrdenství neopusť nás, Pane“ (responsoriální verš). Ne proto, aby jsem Boha přesvědčil a uprosil, aby mě neopustil, ale abych sám sobě neustále připomínal, že Boží milosrdenství je věčné a on má skutečně nikdy neopustí. Doufám, že ani já jeho.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora a žilinské diecéze z portálu: http://dcza.sk
Přeložil: Mgr. Bc. Pavel Siuda
