Řím - „Svatí Pankráci, Serváci, a Bonifáci, Vás se bojí všici sedláci,“ hořekují lidové pranostiky nad každoročním propadem jarních teplot až k bodu mrazu. Další říkanka prorokuje: „ledoví bratři, přinesou chladna, jak se patří!“ Nejinak je tomu i letos. Tři „zmrzlí“ muži s pohádkovými jmény opět nezklamali. Přinesli deště, silný vítr a leckde i mrzlo. Ledových světců mají některé sousední země rovnou pět.
Bazilika sv. Pankráce v Římě stojí na místě, kde byl 12. května roku 304 sťat teprve čtrnáctiletý křesťan sv. Pankrác. Foto: Wikipedia.org
Všech pět "zmrzlých", z nichž jsou tři mučedníci z prvních století po Kristu, se do květnového kalendáře dostalo díky datu své smrti. Ani v jednom případě však nehrál roli mráz. Mučednickými atributy dvou z nich jsou meče – tedy chladné zbraně a jeden ze světců je vyobrazován u kádě s rozžhavenou smolou. Světce spojuje meteorologická zvláštnost, která do střední Evropy vtrhne vždy, když se jejich jména objeví v kalendáři. Lidová tvořivost přetavena do pranostik pak učinila ze světců z jihu Evropy ty „zmrzlé, ledové nebo kamenné“.
Rozdíl v jejich počtech rovněž souvisí s počasím. Do severního Německa přichází jarní ochlazení dříve než jinde v Evropě, proto je zde za prvního „zmrzlého“ považován už sv. Mamertus. Liturgická památka vídeňského biskupa, který zemřel v roce 461, připadá na 11. května. Na jih Německa a do dalších zemí střední Evropy dorazí chladné počasí až o den později. Pranostiky včetně těch českých cílí už jen na sv. Pankráce, sv. Serváce a sv. Bonifáce. Závěr chladného počasí je spojován s památkou sv. Sofie (Žofie), kterou si připomínáme 15. května.
Svatý Pankrác se narodil v maloasijské Frýgii ve vznešené pohanské rodině. Po smrti obou rodičů se jej ujal strýc Dionýsos, který se i s chlapcem přestěhoval do Říma. Bydleli ve své patricijské vile na Monte Celiu. V Římě přišli do kontaktu s křesťanským společenstvím a požádali o zasvěcení do víry, přijali křest a eucharistii. Svatý Pankrác se stal obětí pronásledování křesťanů za vlády císaře Diokleciána. Za odmítnutí uctívání pohanských bohů a božství císaře byl sťat 12. května 304 na Via Aurelia. Bylo mu jen 14 let. V seznamu svatých je uváděn už v roce 354 a v roce 500 nechal římský biskup Symmachus na místě jeho popravy postavit basiliku. Úcta ke světci se rozšířila do celé Evropy.
Svatý Servác pocházel z oblasti dnešní Arménie. Stal se biskupem v Tongeren a zemřel v Maastrichtu 13. května 384. Podle současného výzkumu se však v jeho osobě mísí dvě historické postavy. Serváce – biskupa zmiňuje ve své Historia francorum Gregor z Tours. Popisuje zde Serváce, jako biskupa z Tongerenu, který zemřel asi v roce 450 předtím, než Hunové napadli Evropu. Druhým Servácem by mohl být Servatius nebo Sarbatius z Galie, který se zúčastnil v roce 343 synody v Sardice (nyní Sofie v Bulharsku) a v roce 359 v Rimini. Vynikal na synodách jako rozhodný bojovník proti arianismu.
U svatého Bonifáce si můžeme být jisti, že jde o mučedníka z raných dob křesťanství. Narodil se ve 3. století v Římě. Původně nebyl křesťanem, byl však římskými křesťany vyslán, aby našel relikvie křesťanských mučedníků v oblasti kolem Tarsu a přivezl je zpět do Říma. V Tarsu byl však konfrontován s hrůzami pronásledování křesťanů za vlády císaře Galeria. Silně na něj zapůsobilo, když viděl neochvějnou víru u těch, kdo byli mučeni. Nechal se pokřtít a veřejně vyznával svou víru. I jeho čekala mučednická smrt. Byl vhozen do vroucí smůly. Podle tradice byly jeho ostatky přeneseny do Říma a pohřbeny na Via Latina. Dnes jsou uctívány v basilice sv. Bonifáce a sv. Alessia na Aventinu.
Poslední z pětice ledových světců, kteří vymezují meterologické anomálie ve střední Evropě, je sv. Sofie. Pocházela z Říma a nejblíž má ke svatému Pankráci. Stejně jako on je uctívána mezi prvokřesťanskými mučedníky z období pronásledování za císaře Diokleciána ve 4. století. Svatá Sofie bývala podle lidové zbožnosti vzývána právě proti pozdním mrazům a kvůli vzkvétání plodin. Jejím atributem je palmová ratolest, meč a kniha. Podle zkušenosti farmářů se mírné jarní počasí ustálí až po skončení „Studené Sofie“ neboli Žofie - tedy až po 15. květnu.
