Taizé – Na přelomu měsíce ledna a února se vydali spolu s dalšími mladými lidmi na pouť do Taizé také čtyři studentky – Maruška, Veronika, Magda a Marieta ze Střední pedagogická školy a Střední zdravotnické škola sv. Anežky České v Odrách a spirituál školy P. Pavel Obr.

„Hned po příjezdu jsme se ubytovali a vklouzli do života tamní komunity,“ vzpomíná P. Obr a pokračuje: „Děvčata byla pracovitá a velmi si to užívala. Bylo pěkné začínat práci motivačními písněmi jako ,La banana‘, ,Daning clean ‘ aj. a pak se rozdělit do skupinek a jít umývat sprchy, záchody nebo kýble.“ Jedna ze studentek – Marieta – si v polovině týdne zvolila prostor ticha v samotě. „Komunita v Taizé pro mne byla místem, kde jsem se mohla setkat s Přítomností. Mnoho z nás žije uspěchaným životem, ve kterém jsme neustále přesvědčování o tom, že nemáme čas ani prostor se na krátkou chvíli zastavit a zeptat sami sebe, na čem nám skutečně záleží,“ popisuje svou osobní zkušenost studentka. Dodává také, že v tichu a modlitbě čas jako by přestal existovat a všechny problémy a starosti se staly zanedbatelnou zátěží. „Týden v komunitě mi vehnal ‚nový vítr do plachet‘ a za to jsem a vždy budu neskutečně vděčná,“ netají se Marieta.

Kromě silného duchovního zážitku nebyla na pouti nouze o humor. „Děvčata si také náramně užívala, když jsem komunikoval anglicky a místo ‚very basic‘ jsem řekl ‚very busy‘, což je v překladu ‚velmi zaneprázdněný‘. Další otázka pak byla, kdo jsem, tak jedno děvče řeklo, že jsem ‚priest‘, což znamená kněz. Jenomže dotyční lidé ze Švýcarska rozuměli ‚Christ‘ – a to už se u stolu neudržel nikdo a velmi jsme se smáli. No prostě a jednoduše – kdo nezažil, neuvěří,“ uzavírá své vzpomínání P. Pavel. Mnohé z hlášek, které během poutě zazněly, budou její účastníky provázet a ukážou jim i v čase těžkém, že bez humoru se neobejdou.

Foto: Archiv školy

Pin It