Nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán,“ leč v Duchu svatém.“ (1 Kor 12, 3b).
Je potěšující a naplňuje mě radostí, když slyším Ježíše, jako o sobě mluví: „Já jsem světlo sveta. Kdo mně následuje, nebude chodit ve tmách, ale bude mít světlo života“ (Jn 8, 12). Ale zmocňuje se mě strach a obavy, když z úst toho stejného Ježíše slyším: „Vy jste světlo světa“ (Mt 5, 14). Já? To myslíš vážně, Ježíši? Jak já můžu být světlem světa?
Pochopitelně, je nemožné být světlem sám od sebe, z vlastního rozhodnutí. Ale Ježíš v dnešním evangeliu pokračuje: „Město postavené na návrší.... Lampu [rozsvítí a postaví] na nádobu...“ (v. 14 a 15). Město musel kdysi na to návrší postavit. Lampu musel někdo rozsvítit a a postavit na nádobu. Jak mám být světlem, tak jen tehdy, když mě někdo světlem učinil. A tím někým je Ježíš. On mě povolal, on mě ve křtu učinil novým člověkem, on mě ve svátostech proměňuje na sebe, on ve mně chce být světlem. To on mě rozžíhá a stavi na nádobu!
Je to nádherná změna perspektivy. Strach a obavy se ztrácejí, protože nejsou povolaný být světlem vlastními silami (ani bych to nedokázal), ale Ježíš chce žít ve mně a být světlem. Skrze mě. Jestli se mu pro tento cíl dám k dispozici, tak se naplní to, co říká dále: „Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích“ (v. 16). Když skrze mě a ze mě září Ježíš, lidé uvidí moje dobré skutky a budou oslavovat nebeského Otce! Skvělé!
Všimni si však ještě jedné věci. Nejsi jen prostým nástrojem v Božích rukou. Ježíš říká, že svítit má tvoje světlo, že lidé mají vidět tvoje skutky. Vnímáš, jak tě Bůh bere za svého partnera, za svého spolupracovníka? K jeho světlu máš připojit své světlo, k jeho skutkům máš přidat ty svoje. Ano, platí slova apoštola Pavla: „Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.“ (Ef 2, 10). Všechno dobro, které děláme, nám Bůh připravil. Bůh ho však neučiní bez nás. Očekává náš vklad, naši iniciativu. Kolik dobra zůstává nevykonaného, protože křesťané vysedávají před televizí, v hospodách, běhají po nákupech, když jsou akce... Na sledovaní televizních programů, na pivku v hospodě, na nakupovaní nemusí být nic špatného, ale také to musím dělat jako dobrý skutek, který mi připravil Bůh!
Proto otvírejme svůj život Ježíšovu světlu, vlastně samotnému Ježíši, který je světlo, aby jsme se naučili rozlišovat dobro a zlo. Jestli chceme konkrétní pokyny, poslouchejme proroka Izaiáše (Iz 58, 7 – 10 ) i s přísliby které Bůh dává těm, kdo budou kráčet v jeho světle. Mně nejvíc oslovil ten poslední úkol – „Nasytíš-li ztrápeného“.
A víš, jak to nejsnadněji zvládneš? Když nebudeš chtít vidět „nic jiného, než Ježíše Krista, a to ukřižovaného“ (1 Kor 2, 2). Když budeš mít tah na jediný cíl – Ježíše Krista. Ukřižovaného. Který vstal z mrtvých. On žije! Ježíš je Pán!
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora a žilinské diecéze z portálu: http://dcza.sk
Přeložil: Mgr. Bc. Pavel Siuda
