Nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán,“ leč v Duchu svatém.“ (1 Kor 12, 3b). 

„Vydávám svědectví, že toto je Boží Syn“ (Jn 1, 34). Jan přesně věděl, proč žije – měl vydat svědectví, když pozná, kdo je mesiáš. A když uviděl Ježíše, nezaváhal. Vyznal: „Toto je Boží Syn.“

Je zvláštní, jak málo lidí na toto Janovo svědectví zareagovalo. Podle evangelií vlastně jen Ondřej a Jan. Bylo Janovo svědectví tak slabé? Nebo „hluchota“ lidí okolo něho byla tak velká, že sice slyšeli, ale ne srdcem?

Každý pokřtěný, každý, kdo se setkal s Ježíšem a podřídil mu svůj život, žije proto, aby o tom vydal svědectví. Možná ho vydáváme už roky, no odezva je bídná, téměř žádná. Znamená to, že naše svědectví je tak slabé? Nebo že je tak velká „hluchota“ lidí okolo nás?

Asi platí obojí. Ale ať nás to neodradí. Naše úloha se nemění bez ohledu na to, jaké jsou výsledky. Těším se na věčnost, když jednou uvidím lidi, kteří mi řeknou: „Tvůj úsměv, tvoje potěšující slova, tvůj pláč, tvoje volání... mi pomohli setkat se s Ježíšem a uvěřit mu.“ A to stejné budu moci říct mnohým z těch, kteří se nějak dotkli mého života.

Co mám udělat, abych na věčnosti – a s některými lidmi už zde na zemi – už to mohl zažít? Odpověď jsem našel v první větě Pavlova Prvního listu Korinťanům. Jestli jsi dnes při mši svaté dobře poslouchal, Pavel v jedné větě čtyřikrát vzpomíná Ježíše Krista, Pána. Celý Pavlův život se točil okolo Ježíše. Když si čtu jeho listy, vnímám, jak je Kristus pro něj vším. „Žije ve mně Kristus“ (Gal 2, 20).

Možná si řekneš: „No ano, vždyť to byl apoštol, neměl nic jiného na práci.“ Ale není to tak. Pavol byl výrobce stanů a tvrdě pracoval vlastníma rukama, aby nebyl nikomu na obtíž (viz např. Sk 18, 3; 1 Sol 2, 9; 2 Sol 3, 8). Věděl, co znamená vydělávat si na živobytí. Ale to neznamenalo, že Ježíš byl pro něho důležitý jen tehdy, když jej přímo hlásal. Ježíš totiž byl jeho životem.

Takže jestli si myslíš, že tvoje svědectví je slabé, zkontroluj svůj vztah s Ježíšem. Je pro tebe první vždy a ve všem? A jestli ne, tak se to dá poměrně lehce napravit. Pokání jako první krok, potom každodenní úsilí všechno dělat s Ježíšem, probrat všechno s Ježíšem, své myšlenky vždy konzultovat s Ježíšem...

Jestli je však problémem „hluchota“ lidí okolo nás, tak můžeme „zvýšit hlas“ – například tím, že začneme dělat zázraky. Nezdá se ti to? Ježíš řekl: „Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.“ (Jn 14, 12 – 13). Pavel zase ukazuje cestu duchovních darů – přečti si 14. kapitolu Prvního listu Korinťanům, kde říká, že máme dychtit po duchovních darech (v. 1). A modli se za lidí okolo sebe (viz Kol 4, 3), aby je Bůh uzdravil z duchovní hluchoty.

Čeká nás hodně práce. Na každý den. „Toto je Boží Syn.“ Jsem Ježíšovým svědkem.

Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora a žilinské diecéze z portálu: http://dcza.sk 

Přeložil: Mgr. Bc. Pavel Siuda

Pin It