„Nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu… Ale Kristus z mrtvých vstal“ (1 Kor 15,17ab. 20a).

Víš, k čemu je dobré Písmo svaté? „Všechno, co je v něm napsáno … se hodí k poučování, k usvědčování, k napravování a k výchově ve spravedlnosti. Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo“ (2 Tim 3,16-17). Kdo čte Písmo a řídí se podle něho, je před Bohem dokonalý a připravený ke každému dobrému dílu. Věříš tomu? A jednáš tak – to znamená, je Písmo svaté tvým každodenním pokrmem? Přijímáš z něho poučení, usvědčení, napravování a výchovu ke spravedlnosti?

 

Všimni si dnešního poučení o modlitbě. Jedno je od Mojžíše, druhé od Krista. Jedno mluví o modlitbě beze slov, druhé o naléhavé, ba dokonce urputné modlitbě.

Mojžíš při bitvě Izraelitů s Amalečany neříká žádná slova, má jenom zdvižené ruce. Proč usuzujeme, že se v srdci modlil? Zvednuté ruce jsou odedávna projevem modlitebního postoje. Při liturgii ho církev vyhradila kněžím, to ale neznamená, že ho nemůžeme používat při jiných modlitbách.

Ježíš zase mluví o vdově, která tolik obtěžovala soudce, aby ji ochránil, až jí ten nespravedlivý, zkorumpovaný člověk nakonec vyhověl. Aby měl od ní klid. A dobrý Bůh nás nevyslyší, když to dokázal zlý soudce?

Čemu nás učí Písmo z těchto dvou příběhů? Že k Bohu lze přicházet i beze slov. Důležité je srdce. A že Boha můžeme „otravovat“ vším, s čím si neumíme rady (ale i s tím, s čím si rady umíme). Bůh je rád, když na něho složíme své starosti (srov. 1 Pt 5,7). Neboť tehdy ví, že mu důvěřujeme, že se neusilujeme být soběstační, že nám záleží na společenství s ním. Mimochodem, proč není dobré být nezávislý na Bohu? Protože máme nepřítele a v boji s ním nemáme šanci. Když se vzdálíme od Boha, dříve nebo později to bude pro nás znamenat katastrofu…

Tyto myšlenky jsou jen malou ukázkou toho, jak nás Písmo poučuje, usvědčuje, napravuje a vychovává. Je-li tedy Písmo takovým skvělým návodem na perfektní život, proč ho mnozí křesťané nečtou? Protože tomu nevěří. Svět je přesvědčil, že je lepší sledovat bezduché televizní pořady, číst bulvární tisk, hledat pomoc u věštkyň a léčitelů… Písmo nás však v žalmu usměrňuje: „Pomoc mi přijde od Hospodina, který učinil nebe i zemi“ (Ž 121,2). Komu budeš věřit? Na koho budeš spoléhat? Na toho, co možná zítra zemře, anebo na „Hospodina, který učinil nebe i zemi“?

Takže i dnes (a každý den) se potřebuješ rozhodnout: svět anebo Bůh. Nelze sloužit dvěma pánům. To, jak mnozí křesťané nečtou Písmo, je jasným důkazem, že jednoho (světa) se drží, a druhým (Bohem) pohrdají (srov. Mt 6,24).

Vyber si.

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

Překlad: P. Dr. Marcel Puvák

Pin It