Vatikán - Ve dnech 18.–22. června se ve Vatikánu uskutečnilo Mezinárodní fórum mladých. Setkali se na něm angažovaní mladí lidé z celého světa, mezi nimi nechyběli ani Češi.

Sešlo se přibližně 300 mladých delegátů ze 109 zemí světa, z toho dva Češi: Marie Jenišová a Ondřej Elbel, který je jedním z animátorů děkanátu Místek. Řadu let se podílí na přípravách diecézních setkání mládeže a poutí za vztahy a budoucnost Connected.

Jak se tam dostali a o čem setkání bylo? Mezinárodní fórum mladých navazovalo vlastně na synodu o mladých, která se uskutečnila minulý rok. „Mladí lidé v akci v synodní církvi” – tak znělo jedno z témat fóra pro mladé.

Cílem synody je totiž její aplikace v praxi a představitele církve v čele s papežem po roce zajímalo, nakolik se jí daří, či nedaří v jednotlivých zemích světa. A tak byli do Vatikánu pozváni představitelé různých zemí ve věku 18–29 let, aby se podělili o to, jak pokračuje takzvaná aplikační fáze synody v místních komunitách církve.

Více o průběhu fóra, jeho programu, závěrečném dokumentu synody, apoštolské exhortaci papeže Františka Christus Vivit a o setkání s papežem Františkem nám prozradí jeden z účastníků – Ondřej Elbel.

Ondro, jak jste se vůbec dostali na takové setkání?

Do Říma mě poslala Sekce pro mládež při ČBK. Zastupoval jsem vlastně diecézní střediska a centra pro mládež, tuto zkušenost jsem se taky ostatním pokusil předat. Mám zkušenosti ze dvou center, nejvíc asi z Rajnochovic, kde na táborovém středisku Archa vedu tábory a koordinuju naše šikovné dobrovolníky.

Kolik vás tam bylo a z kolika zemí?

Přijelo nás zhruba 300, tedy dva lidé za skoro každý stát, kde žije aspoň trocha římských katolíků. Někteří bohužel nedostali víza, třeba mladí z Demokratické republiky Kongo. Své zástupce taky poslaly nejrůznější komunity a hnutí: Taizé, Chemin Neuf, Salesiánské hnutí mládeže, Schönschtattské hnutí, Akce mladých katolíků za ochranu klimatu atp.

Jaký byl váš celkový program, aktivity, společenství…

Celý čas jsme trávili v karmelitánském prázdninovém domě u Říma. Byli jsme opravdu hodně spolu – od rána až do noci, což bylo opravdu hodně obohacující. Každý den jsem mohl u jídla sedět se zajímavými lidmi z té části světa, která mě zrovna napadla. A italský oběd nebo večeře – to je alespoň hodinové posezení. :-) Ale samozřejmě jsme jenom nejedli, ráno jsme začínali modlitbou, vyslechli nějakou přednášku a pak nás čekalo takzvané plénum, tzn. volná diskuze, do které se mohl kdokoliv přihlásit. Odpoledne jsme diskutovali ve skupinkách, což jsem měl asi nejraději. Naše anglická byla opravdu pestrá, posuďte sami: USA, Slovinsko, Jižní Korea, Macao, Papua-Nová Guinea, Irsko, Tanzanie, Uganda atd. Pak jsme naše podněty prezentovali ostatním a celodenní debaty jsme uzavřeli ve mši svaté. Vlastně všechny naše diskuze se točily kolem otázky, jak synodu o mládeži přetavit do každodenního života. Hodně jsme probírali krásný text Christus vivit, který po biskupské synodě napsal papež František.

Je něco, k čemu vás, mladé lidi, papež vyzval?

Neptej se, kdo jsi, ale pro koho na světě jsi! Využijme naplno dar mládí pro druhé. Máme k tomu ty nejlepší dispozice – Bůh každého z nás miluje do krajnosti a povolal nás ke svatosti (pozor, ne ke svatouškovství!). Jsme putující církev, kráčíme spolu za Kristem. Měli bychom si proto naslouchat napříč generacemi, znát své kořeny, vzájemně se doprovázet!

Potkali jste někoho zajímavého, koho stojí za to zmínit?

Každý z tří set lidí byl neuvěřitelně inspirativní. Zmíním ale pár lidí – Didier z Toga byl vůbec první účastník fóra, kterého jsme na římském letišti potkali. Už první večer založil společnou WhatsApp skupinu, do které přidal naprostou většinu účastníků. Ještě teď tam lidé z fóra přidávají různé myšlenky, jak nápady z našich diskuzí uvádí do praxe. To byla pro mě zajímavá zkušenost, kdyby to neudělal, komunikační platforma by nám asi chyběla. Navíc s ním mám spoustu fotek. :)

Je něco, co vás tam překvapilo?

Překvapilo mě, jak hodně v některých částech světa mladí lidé synodu prožívali! Například v Ugandě se sešly před synodou miliony odpovědí v dotazníku, který mezi mladými koloval a kde mohli napsat své názory a podněty.

Měli jste možnost poslouchat zkušenosti z různých zemí jak je to s evangelizací například. Jaký je tvůj názor na aktuální dění v České republice? Myslím tím na mladé věřící, akce, společenství. Jelikož v každém kraji je situace jiná...

O tom by se dalo vyprávět celé hodiny. Ať už jsme přijeli z války, bídy nebo Evropy - nikde na světě se dnes nemůžeme bezstarostně plácat po ramenou. Všude se jako mladí lidé potýkáme s problémy. V Jižní Americe nebo Africe mladí katolíci přecházejí do letničních církví, v Evropě nás trápí spíš nezájem lidí okolo, jiné výzvy mají mladí v dominantně muslimských zemích. Zkušenost z fóra mě vede k velké vděčnosti za věci, které u nás fungují. Mám na mysli centra pro mládež, děkanátní animátory u nás na severní Moravě, velmi vstřícné a přátelské biskupy (opět mluvím z vlastní zkušenosti). Velké mezery naopak máme v tom, že křesťanství často prožíváme spíš dovnitř našich farností, a na veřejnosti se tématům o víře a církvi spíš vyhýbáme. Ano, mluvím i za sebe...

Měli jste také možnost se setkat s papežem? Jelikož každý měl možnost se s ním osobně na chvíli pozdravit pokud ano, co jste mu řekli?

Ano, byl to jeden z nejkrásnějších momentů v mém životě. Svatý otec s námi strávil asi hodinu a půl. Našel si čas na každého z tří set lidí a se všemi se osobně pozdravil. Byla to úžasná zkušenost dívat se do jeho otcovských očí. Měl jsem pocit, že mě vítá jako svého dlouholetého přítele. Poděkoval jsem mu za vše, co pro nás dělá, a ujistil jsem ho, že se za něj modlíme. Krásné bylo taky Františkovo zamyšlení, které nám na cestu domů předal. A na závěr jsme ještě zpívali k narozeninám jednomu mladému vatikánskému komorníkovi. :-)

Papež František společně s ostatními vydali dokument v knižní podobě: Christus vivit. Četli jste ho? Kde ho můžou mladé lidi najít?

Ano, četl, celou dobu jsme totiž Christus vivit podrobně probírali. Je to opravdu krásná, velmi jednoduše napsaná úzká kniha, která bude už od července v češtině. Doporučuji každému na potkání, aby se do ní začetl. Myslím, že tam všichni můžeme najít poklady, které pro nás František odkrývá. Kromě papírové knížky se určitě chystá také e-kniha, ale to nevím jistě.

Máte nějaký zážitek, o který byste se chtěli na závěr podělit?

Spousta vtipů, veselých momentů a neuvěřitelně zajímavých rozhovorů se tady moc předat nedá. Ale dovolím si krátký postřeh: už na úvod chci říct, že rozhodně nepatřím mezi kritiky druhého vatikánského koncilu. Ale na společných mších mi docela chyběla latina. Na fóru se střídaly jazyky – angličtina, francouzština, španělština a italština – a skoro nikdo neuměl všemi čtyřmi jazyky dohromady. Na mších svatých se to všelijak lepilo: když byly modlitby italsky, četla se čtení ve španělštině, žalm byl francouzsky a kázání anglicky. Občas jsem si proto říkal, že by nám nějaká univerzální řeč zase slušela. :-)

Rozhovor zpracoval: Albín Augustin Balát

Foto: archiv Ondřeje Elbela

Pin It