„Buďte vždycky na cestě s ctností poutníka: a tou je radost“ (Sv. otec František)

Pokud bych si jako laik chtěl někdy udělat doktorát z teologie, asi bych navrhl téma: Pastorační a liturgické chyby ve správě farnosti. Myslím, že by to byla velmi obsáhlá práce :-) Přitom by bylo asi jedno, ve které farnosti žiji.

Možná si řekneš, že je to zvláštní úvod k neděli Dobrého pastýře. Má však důležitou úlohu - zaujmout tě natolik, abys přečetl celý text a přijal za svou výzvu na jeho konci.

Piotr Zalewski v knize o svém obrácení Vytržení z otroctví popisuje takovouto událost: „Vzpomínám si, jak jsem kdysi při jedné zpovědi, na kterou jsem se velmi dobře připravil, důkladně vyznával svá provinění a selhání. Mluvil jsem docela dlouho, až jsem vycítil netrpělivost ze strany kněze. Přirozeně mě trochu rozmrzelo, když mi řekl, že s takovými hříchy se nechodí do zpovědnice, a dodal, že takoví, jako já, velmi rychle vyhoří a podobně se stane i se mnou. Dokonce na mě zvýšil hlas. Vím, že kdybych tenkrát přišel nahodile z ulice, tak můj vztek by se proměnil ve skutek, ale ovládl jsem se a nic jsem neřekl. Byl jsem jeho jediným penitentem a po mši svaté jsem se rozhodl s ním promluvit. Když jsem vešel do sakristie, v jeho očích nebylo vidět přátelství. Šel jsem však za svým rozhodnutím, poklekl jsem před ním a řekl jsem: „Děkuji, že jste se stal knězem. Díky vám mi Bůh odpustil hříchy.“ A nakonec jsem mu políbil ruce; v srdci jsem cítil, že líbám svátost kněžství. Nezapomněl jsem na reakci tohoto kněze. V jedné chvíli nabral jeho obličej jinou barvu, zrudl, byl tak zmatený, že nevěděl, jak se má zachovat. Ještě před malou chvíli jsem si mohl všimnout stopy pohrdání, a nyní byl jeho pohled plný zahanbení. Viděl jsem, že se ho to dotklo, do očí mu vhrkly slzy a dokázalo říct pouze: „Jsem knězem už pětadvacet let, ale nikdo mi neřekl něco podobného, nikdo mi nikdy nepoděkoval za to, že jsem kněz.“ Rozloučili jsme se stiskem rukou už jako přátelé. Ještě jednou mi požehnal a odešel jsem z kostela.“

Patřím mezi lidi, kteří se velmi kriticky dívají na kněze. Je to můj dlouhodobý problém, z něhož se zpovídám téměř při každé zpovědi. Ano, snažím se za ně Bohu děkovat, modlím se za ně (mnohdy velmi konkrétně, jmenovitě), ale jakýsi duch kritičnosti mi neustále podsouvá myšlenky typu: „Jak to tak mohl udělat? Co to říká?...“ Příběh, který jsem uvedl výše, mi však velmi pomohl. Inspiroval mě k mému celoročnímu předsevzetí místo kritiky modlit se a hledat cesty k tomu, abych při případných opravdových selháních uměl kněze napomenout s láskou, aniž bych o jeho chybách mluvil s jinými.

Kněz je muž Boží. To neznamená, že je bez chyb a dokonalý, ale že má podíl na Boží moci. Ve svátostech nám Bůh skrze kněze dává nový život, odpouští hříchy, sytí nás Chlebem života, maže na cestě do věčnosti... Kněz má v křesťanství nezastupitelnou roli. A i kdyby ji vykonával ledabyle a mechanicky, Bůh ho přesto „poslouchá“ a ve svátostech neomylně skrze něho působí. Proto potřebujeme kněze, proto se v těchto dnech více modlíme za nová povolání ke kněžství a zasvěcenému životu.

V čem však spočívá moje výzva? Mnoho kněží vnímám jako „osamělé vlky“. Bez přátel, bez zdravých vztahů s muži a ženami, zaujaté mnoha většinou dobrými věcmi (opravy, auta, počítače, nákupy...), které je však odvádějí od podstaty kněžství - slavit liturgii svátostí. Proto tě prosím, milý čtenáři, abys svou modlitbou pořád stavěl kolem kněze ve své farnosti pevnou zeď, která jej bude chránit proti útokům zlého. A abys usiloval vytvářet se svým knězem vztah přátelství. To je důležité i kvůli napomínání v lásce - jak mi to řekl můj šéf, když jsem před mnoha lety nastoupil do svého prvního zaměstnání: „Budeme si tykat, protože snadněji se mi řekne: „Jsi blbec“, než „Jste blbec!“ :-)

A pokud jsi, drahý čtenáři, kněz, prosím tě, buď otevřený k tomu, že potřebuješ vztahy, že potřebuješ slyšet i kritický pohled na svou práci. Vytipuj si ve své farnosti několik lidí, „plných moudrosti a Ducha“, a raď se s nimi o své pastorační práci. Uvidíš, jak ti to pomůže a zmírní tvé břímě...

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

Překlad: P. Dr. Marcel Puvák

Pin It