Ostrava - V den památky Panny Marie Lurdské (11. února) si církev připomíná Světový den nemocných. Jeho slavení ustanovil v roce 1993 sv. Jan Pavel II. U příležitosti letošního dvacátého třetího ročníku vydal papež František poselství, ve kterém se obrací především k pracovníkům a dobrovolníkům ve zdravotnictví. A vybízí je ke společné meditaci nad úryvkem z knihy Job: „Slepému jsem byl okem a kulhavému nohou“ (29, 15).
U příležitosti Světového dne nemocných biskup František Václav Lobkowicz udělí ve středu 11. 2. při ranní mši svaté v kostele sv. Václava svátost nemocných přítomným věřícím. Bohoslužba začíná v 7.30 hodin. Za nemocnými se přímo do nemocnice vypraví otec biskup také v sobotu 14. 2. V kapli Městské nemocnice Ostrava udělí svátost nemocných při mši svaté, která začíná v 15.30 hodin.
Olej, používaný při slavení této svátosti, je jedním ze tří olejů, které světí biskup na Zelený čtvrtek ve své katedrále (kromě oleje nemocných ještě olej katechumenů a křižmo). V opravdu nutném případě může posvětit olej kterýkoli kněz přímo při slavení této svátosti.
Kdo může tuto svátost přijmout?
Mezi lidmi občas panuje strach z této svátosti. „Kněze nevolejte, ještě neumírám!“ Podobná zvolání uslyšíme tam, kde se svátost nemocných prezentuje jako „poslední pomazání“. Jistěže v mnoha případech doprovází tato svátost poslední okamžiky lidského života. Pomazání nemocných ale není svátostí jen pro ty, kdo se ocitli v krajním ohrožení života a umírají. Příhodná doba pro její přijetí je už tehdy, když věřící začíná být v nebezpečí smrti pro nemoc nebo stáří. Tuto svátost můžeme přijmout i vícekrát ve svém životě.
Pomazání má přece nemocného posílit a zachránit. Křesťan může požádat o svaté pomazání, kdykoliv těžce onemocní (míra závažnosti nemoci se posoudí bez zbytečné úzkostlivosti), a stejně tak když se nemoc zhorší. Také je vhodné přijmout tuto svátost před závažným lékařským zákrokem (operací), je-li příčinou této operace nebezpečné onemocnění. Ale svátost nemocných je možno udělit též starým lidem, jejichž síly značně ochabují, i když není přímo vidět nějaká nebezpečná nemoc. Nikdy se nemá přijetí pomazání nemocných zbytečně oddalovat.
Pokud je kněz zavolán k nemocnému, který už mezitím zemřel, tak se za něj pomodlí; svátost pomazání nemocných už ale mrtvému neuděluje.
Jako všechny svátosti, i tato je slavením liturgie ve společenství, ať už koná v rodině, v nemocnici nebo v kostele, pro jednoho nemocného nebo pro skupinu nemocných. Dovolují-li to okolnosti, může slavení svátosti předcházet svátost pokání a může být ukončeno přijetím eucharistie. Při společném udělování této svátosti většímu počtu věřících v kostele, bývá liturgie této svátosti vsazena do mše svaté za nemocné.
Jaké jsou účinky pomazání nemocných?
- spojuje nemocného s Ježíšovým utrpením
- vlévá nemocnému útěchu, pokoj a odvahu, aby křesťansky snášel utrpení nemoci
- odpouští hříchy, jestliže nemocný nemohl přijmout odpuštění ve svátosti smíření
- uzdravuje, pokud to prospěje nemocnému ke spáse duše
- připravuje na přechod do věčného života
(zdroj: www.katolik.cz)