„Brána k víře“ (Sk 14,27) je pro nás vždy otevřena.“ (Porta fidei 1)

Víš, jaký je rozdíl mezi hodnotami a ctnostmi? Hodnoty jsou relativní, zvláště v naší době. V podstatě platí asi něco takovéhoto: „Ty máš své hodnoty, já mám taky své. Já se nestarám do tvých, tak ty se nestarej do mých.“ Potom to v praxi vypadá tak, že když věřící katolík protestuje proti euthanasii anebo rodové ideologii, je označován za nepřítele svobody, protože neuznává hodnoty toho druhého. „Jdu na potrat. Ty se do toho nestarej, je to moje právo a moje hodnota. Máš-li jinou, tak si ji žij, ale mně dej pokoj a neomezuj moji svobodu.“

Právě pro tuto relativitu se potřebujeme vrátit k ctnostem. Tak, jako v dnešní vstupní modlitbě prosíme Boha, aby je v nás rozmnožil.

Co znamená nejenom mít, ale také žít ctnost víry? Například i v utrpení vyznávat, že Bůh se o mě stará. Anebo když někomu přejeme, tak ne „především zdravíčko“, ale „hlavně pevnou víru, přátelství s Bohem, jeho požehnání“. I v tak poměrně běžné věci, jakou je počasí, nerozčilovat se nad tím, že prší nebo je zima, ale být přesvědčen, že Bůh nám dává přesně to, co potřebujeme pro věčný život... Že je přehnané takto mluvit? No, pokud jsme Boha vytěsnili ze svého každodenního života, tak ano. Je-li Bůh Bohem pouze v neděli jednu hodinu, tak nemám ctnost víry, ale jen dar, který nepoužívám, nerozvíjím. Ovšem definice ctnosti říká, že je to trvalá dispozice konat dobro, v tomto případě konat podle víry.

Někdy třeba lidé tvrdí, že chodí do kostela, protože se tam cítí dobře. Zvyknu na to reagovat tím, že jiní lidé se cítí dobře v hospodě. Chodím do kostela, protože věřím, že se tam zvláštním způsobem setkávám s Bohem. A přitom se tam mohu, ale nemusím dobře cítit.

Konkrétním projevem ctnosti víry je přijetí dítěte. Jestliže věřím, že Bůh je starostlivý Otec, nikdy s potratem nebudu souhlasit. Pokud na víru kašlu, tak schválím potrat i euthanasii, protože lidsky se to zdá být dobré řešení...

A co láska? Myslíš, že bychom měli tolik rozvodů a nešťastných manželství, kdyby manželé rozvíjeli ctnost lásky? Ne lásku jako cit, ale jako stálou dispozici konat dobro druhému pro jeho věčný život. A to se týká i soudů, sporů, nepřátelství... Ctnost mě učí konat dobro, i když to tak necítím. Ale vím, že je to správné, proto tak dělám. Proto odpouštím, proto prosím za odpuštění.

A naděje? No, to je možná nejtěžší ctnost. Kdysi jsem četl o tom, jak se andělé ptali Boha, co na lidech nejvíce obdivuje. A Bůh odpověděl: „To, že mají naději. Prožijí těžký den, nic se jim nedaří, ale další ráno vstávají a říkají si: Dnes snad bude lépe.“ Ano, naděje znamená důvěřovat, že Bůh má pro mě každý den připraveno to nejlepší. Třebaže lidsky to mohu vidět a vnímat jinak. Ale na konci dne mu vždycky poděkuji, protože určitě mi dal to, co nejvíce potřebuji pro svůj věčný život. Ačkoli to je v důsledku působení zla spojeno s utrpením a s křížem. Nicméně „všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha“ (Řím 8,28). Takovou naději můžeme velmi živě prožívat při pohřbu blízkého člověka - když u hrobu nepláčeme, ale naše slzy zármutku jsou provázeny tichým úsměvem plným naděje na setkání v nebi. Nikdy nezapomenu, jak jsme při pohřbu mladé dívky, kamarádky, která zahynula před třiceti lety v Tatrách, zpívali píseň Jdu tam, do Boží země, kde vládne jas. A naděje nám říkala, že je to pravda, že šla do Boží země. A že se s ní jednou setkáme.

Svatý Bazil Veliký definoval ctnost jako „užívání schopností, které nám dal Bůh ke konání dobra, pod vedením správného svědomí podle Pánova příkazu“. Božské ctnosti jsme dostali, a nezbývá nám, než je rozvíjet. Dnes to znamená i to, že se nedáme obloudit smýšlením světa, a budeme se snažit vidět Boha za vším, co se kolem nás a ve světě děje. Taky za zlem - ne jako původce zla, ale jako toho, který i ze zla, způsobeného zlým duchem, dokáže vytěžit dobro. Ďáblu navzdory...

Zkus se vrátit ke čtením z Písma svatého této neděle a vnímej, jak se v nich ctnosti rozmělňují na drobné (2 Mojž 22,20-26). Jak vedou k oslavě Boha (Žalm 18). Jak vyzdvihují jednání podle víry (1 Sol 1,5c-10). A nakonec jak sám Ježíš říká, že nejdůležitější je láska (Mt 22,34-40). Nezkoušej cestu hodnot, vrať se k ctnostem. Ctnostný život ti ukáže i správné hodnoty.

Všemohoucí, věčný Bože, rozmnož naši víru, naději a lásku, ať s radostí plníme, co přikazuješ, aby se na nás splnilo, co slibuješ.

Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

Překlad: P. Dr. Marcel Puvák

Pin It