– modleme se společně k Pánu, aby svému království daroval dobré pracovníky se srdcem i rukama ochotnýma k jeho lásce

Dobrý pastýř je nejdříve dobrou ovečkou. Ještě dříve, než přijímá vznešenou povinnost být vpředu před svými ovečkami, být s nimi a vracet se pro ztracené, učí se ve škole Božského Srdce svého Pána. Je na počátku – poznává jeho hlas! Stává se pastýřem a zároveň zůstává Božím lidem, který naslouchá Otci. Vnáší do slavení svátostí, především eucharistie, to, co zní v Božím lidu jako volání. Neslyší Boha, když jej nezaslechne v jednotlivých srdcích Božího lidu. „Sžírají mne obavy, protože jsem určen pro vás. Zároveň mě však utěšuje, že jsem s vámi. Pro vás jsem totiž biskupem, s vámi jsem křesťanem. To první vyjadřuje povinnost, to druhé milost. První přináší nebezpečí, druhé spásu.“ Platí slova sv. Augustina jen pro biskupy? Ne, týkají se každého, kdo zastává v církvi úřad nebo přejímá službu či úkol. Ticho Bílé soboty, ticho bez veřejných bohoslužeb, bylo v letošním roce dlouhé. Ticho zvýraznilo to, co se mnohdy v hluku schová: riziko vzdálení mezi pastýři a Božím lidem. Nyní je mnohem více těch, kteří toto nebezpečí vnímají velmi ostře! Není moudré to přehlížet! V nynějším čase se Boží lid obrací na pastýře v naději, že uslyší Slovo. Samo o sobě ticho nestačí, ticho má smysl jen jako čekání na Slovo, které se učíme rozpoznávat v srdci. „Boží hlas nikdy nenutí. Bůh navrhuje, nenařizuje.“ Láska je však naléhavá! „Boží hlas však mluví do přítomnosti, oživuje a vede vpřed.“ Učí rozpoznávat mnohotvárné podoby příchodu Božího království a známky dovršení. Ochotné ruce (k dílu) se rodí v srdci, které spočívá v Srdci Dobrého pastýře: jen tam jsme chráněni od nákazy sebeprezentace a dostáváme pronikavý pohled, co máme dělat. „Popřejme pozornost hlasům, které se objevují v našem srdci.“ Vydejme se v měsíci květnu „do těchto míst víry a zbožnosti, abychom Srdci Ježíšovu skrze Srdce Marie předložili svoje starosti, očekávání a plány do budoucna.“ (papež František).

Pin It