Previous Next Play Pause
Do naší diecéze se v dubnu vrátí pět zvonů zrekvírovaných za druhé světové války
Po Velikonocích do Školy Ducha svatého. Otevírají se dva kurzy
Vychází březnové OKNO s katechumeny, řeholníky i novoknězem
Společná diecézní cesta postní dobou 2024
Čas pro naslouchání i modlitbu: Večery milosrdenství v Ostravě

logoeuro2012Vatikán -  Benedikt XVI. zaslal poselství předsedovi Polské biskupské konference, Mons. Józefu Michalikovi. Polsko a Ukrajina budou hostit od 8. června do 1. července mistrovství Evropy v kopané – tato sportovní událost se netýká jen fanoušků, nýbrž celé společnosti, připomíná Svatý otec a vyzývá místní katolickou církev, aby dbala na duchovní zázemí všech zúčastněných. Benedikt XVI. vítá informace o programu katechezí, liturgie a modlitby, který bude doprovázet sportovní klání.

Kolektivní sport, jakým fotbal je, píše papež, je důležitou školou respektu k druhému, včetně soupeře. Vychovává k osobnímu odříkání ve prospěch celku, zhodnocuje nadání každého člena družstva, překonává individualismus a egoismus. Svatý otec citoval bl. Jana Pavla II., podle kterého se při takovémto postoji sport nestává cílem, nýbrž prostředkem: „vybízejícím člověka, aby ze sebe vydal to nejlepší, a vzdálil se od toho, co jeho samotného či ostatní může ohrožovat či působit vážné škody“.

Co si papež myslí o fotbale?

Z rozhlasové promluvy Josefa Ratzingera v roce 1978

Benedikt XVI. se sice k právě probíhajícímu mistrovství světa ve fotbalu nijak nevyjádřil. Josef Ratzinger tak ale učinil v roce 1978, v bavorském rozhlase. Sáhněme do archivu a poslechněme si dnes něco z jeho tehdejšího projevu. Když si odmyslíme, že jde o nahrávku starou 28 let, můžeme jeho slova aplikovat i na dnešní situaci:

"Podíváme-li se dnes, v červnu 1978 do médií, zjistíme, že je ovládá jedno téma: mistrovství světa ve fotbalu. V roce 1970 to bylo ještě 700 milionů lidí, kteří byli díky televizi s touto událostí spojeni, tentokrát to bude jistě mnohem více. Fotbal se stal globální událostí, která spojuje lidi na celé planetě nezávisle na hranicích ve stejné, duševním rozpoložení: v naději, strachu, vášni a radosti. Těžko se na světě děje něco jiného, co by mohlo docílit podobného účinku v takovém rozsahu. To nám ukazuje, že zde musí být při díle něco pralidského a ptáme se, v čem spočívá ta síla hry. Pesimista řekne, že je to totéž jako ve starém Římě, kdy se říkalo panem et circenses, chléb a cirkus. Chléb a hry byly prostě náplní života dekadentní společnosti, která nezná žádné vyšší cíle. Ale i kdybychom toto přijali, jako odpověď by to nestačilo. Museli bychom se znovu ptát, v čem spočívá důležitost hry, takže je postavena se stejnou důležitostí vedle chleba? Na to bychom mohli odpovědět, že volání po chlebu a hrách bylo vlastně výrazem touhy po životě v ráji, po životě v sytosti bez námahy a po naplněné svobodě. Neboť to je v posledku hrou také míněno: činnost, která je zcela svobodná, bez cíle i bez donucení, která přitom využívá a napíná síly celého člověka. V tomto smyslu by tedy byla hra vlastně pokusem o návrat do ráje: vystoupení ze zotročující vážnosti všedního dne s jeho starostí o živobytí do svobodné vážnosti toho, co právě být nemusí, a proto je krásné.

V přihlížení se lidé identifikují se hrou i hráči a mají tak sami účast na tom, co je to být na naší nebo na opačné straně. Mají tak účast na vážnosti i na svobodě hry: hráči se stávají symbolem vlastního života a to na diváky zpětně působí.

Samozřejmě může toto všechno být zkaženo obchodním duchem, který to vše podřídí temné vážnosti peněz a hru převrátí v průmysl, který představuje pseudosvět ohromných rozměrů. Ale ani tento svět by nemohl obstát, kdyby tu nebyl pozitivní základ, na kterém hra stojí: zácvik do života a transcendence života směrem ke ztracenému ráji.

Možná bychom se mohli ? když se nad tím zamyslíme – znovu od hry naučit žít. Je v ní totiž patrné něco podstatného: nejen chlebem živ jest člověk, ano, svět chleba je vlastně jen předstupněm lidskosti, světa svobody.

Když půjdeme na hlubinu, může nám fenomén světa nadšeného fotbalem poskytnout víc než jen pouhou zábavu."

Převzato z: www.radiovaticana.cz

 

Pin It