Previous Next Play Pause
Slovo biskupa Františka Václava Lobkowicze k obnovení bohoslužeb
List Svatého otce všem věřícím k měsíci květnu: vytrvejte v modlitbě růžence
Duchovní a psychoterapeutická pomoc na telefonu
Modlitba papeže Františka k Panně Marii

Krnov - V týdnu od 24. července do 31. července 2011 proběhne v Krnově ve spolupráci s místní farností katolická misie. Oproti té, kterou vedou redemptoristé, bude směřována na lidi mimo farnost. "Pokusit se zprostředkovat tu Boží lásku, která nás samotné uchvátila, a otevřít jim dveře nebo je pozvat, aby aspoň nakoukli a uviděli, jak je Pán dobrý," uvádí hlavní cíl misií P. Pavel Mayer OP. V průběhu týdne bude možnost mimo jiné vyslechnout zajímavé přednášky, zúčastnit se duchovního nebo kulturního programu /vystoupí např. Pavel Šporcl či Eva Henychová/. Zvláštní program bude připraveni i pro děti. V rámci misie se uskuteční též den otevřených dveří místních kostelů. Vše začíná 24. 7. mší sv. ve farním kostele, kterou od 10.00 hodin bude sloužit gen. vikář P. Martin David.

Výňatek z rozhovoru s vůdčími osobnostmi misií - o. Pavlem Mayerem OP a dominik. terciářem Martinem Rosenbaumem:

Můžete teď objasnit v krátkosti, co máme od vás čekat?

Pavel Mayer: Ve spolupráci s otcem děkanem Karlem připravujeme letní misii, která bude v Krnově poslední týden v červenci. Tato misie odpovídá našemu dominikánskému charismatu, totiž nést světlo evangelia do světa k těm, které ještě neozářilo. A protože už nějaký rok tyto misie s pomocí Boží konáme, tak budeme chtít oslovit co nejvíce lidí zde v Krnově, nejlépe všechny, ale to se nám asi nepodaří. Tím se nějak pokusit zprostředkovat tu Boží lásku, která nás samotné uchvátila, a otevřít jim dveře nebo je pozvat, aby aspoň nakoukli a uviděli, jak je Pán dobrý. Takže je to taková prvotní evangelizace nebo preevangelizace, kde jde o rozhovor o různých tématech a také o předsudcích vůči Bohu, vůči církvi. Ale ten motiv, láska Kristova nás nutí, abychom udělali krok k druhému člověku a vydali dobré svědectví o své vlastní zkušenosti s Pánem.

Martin Rosenbaum: Já bych připojil ty přízemní věci (smích), tedy to, co konkrétně to znamená, co to bude. Snažíme se o to, abychom ukázali tomuto městu, představili tomuto městu křesťany a prvního křesťana (smích) – Boha samotného – nějakým novým způsobem, aby bylo vidět, že jako křesťané máme světu co nabídnout. Proto se snažíme o různé formy, jak lidi oslovit – od konkrétních návštěv (budeme se snažit navštívit lidi i doma), přes mluvení s lidmi, protože ten osobní rozhovor je neúčinnější. Chtěli bychom být i na ulici, mít tady informační stánek, kázání na ulici, ale stejně tak bude kulturní program, program pro děti, přednášky, prostě půjde o širokou škálu nějakých programů a činností, které všecky slouží k tomu, aby poukázaly na Boha.

To bylo, co máme čekat od vás, a teď co čekáte od nás, farníků?

M. R. Jak jsme říkali při té první návštěvě, první, o co prosíme – jsou to spíš prosby –, tak je přijetí, protože my tady vlastně nechceme předvádět, jak se to má dělat, nebo nahrazovat tady farnost, ale chceme přispět k té misii, ke které jsme povoláni všichni v každém okamžiku a připojit se k misii farnosti. Tady je pěkná farnost – vypadá, že je živá – a je vidět, že tady jsou lidé, kteří, když se v tom kostele objeví, tak jsou pevní ve své víře. Chtěli bychom, aby ta misie byla společná, i když většinu té práce udělá ten tým, který tady přijede, protože ten bude chodit za lidmi, ten bude organizovat ty přednášky, koncerty a já nevím, co všechno ještě. Takže kdyby to farnost přijala jako své dílo, přijala nás mezi sebe, abychom byli součástí zdejší církve, zdejší farnosti. To chceme především. Pak samozřejmě modlitbu, protože všechno stojí na modlitbě a není to bez modlitby možné. A samozřejmě zveme každého, kdo cítí povolání ke konkrétní pomoci, ať už v kterékoli z těch služeb, které budou potřeba. Přijmeme každého.

Kde jste už všude byli?

M. R. Máme jedenáctý rok a dvanáctou misii, protože jeden rok byly dvě. Samozřejmě jsme začínali v menším – v těch prvních letech nás bylo do deseti – a jezdili jsme do menších míst. Ale byla to spíš města než vesnice. Začínali jsme v západních Čechách – ve Stodu, v Toužimi, Lovči, Konstantinových Lázních, postupně jsme se přesunovali i do jiných míst, byli jsme v Tanvaldu v severních Čechách, pak v Hanušovicích a Velkých Losinách, byli jsme v Rožnově pod Radhoštěm, což je trošku netypické pro nás, protože spíše jezdíme do míst, kde tvoří křesťané malou menšinu, ale i tam se ukázalo, že i když to vypadá, že je to ve zbožném kraji, že jsou tam lidé, kteří ještě neslyšeli o Pánu Ježíši nebo potřebují znovu slyšet o Pánu Ježíši. Pak jsme byli v Litoměřicích, v Rakovníku a to je všechno.

Jaké byly reakce lidí?

M. R. Tak samozřejmě každý člověk ji má jinou, takže není jednotná.

Já myslím třeba i farníky, jo?

M. R. Farníci nás, zatím mám pocit, vždycky přijali kladně, samozřejmě vždycky je část té farnosti chladnější, ale všeobecně jsme zatím vždycky byli přijati kladně, a to i v těch větších farnostech. Krásnou zkušenost máme třeba z Tanvaldu, kde je skutečně malý zbytek farníků a je to město veliké skoro jako Krnov, a lidé byli skoro až nadšení. Ale to bylo vlastně všude. Co se týče okolí, tak máme reakce taky kladné, někde je to samozřejmě chladnější, ale v posledních letech máme tu zkušenost velice pozitivní.

P. M. Zajímavé je, že toho pozitivního přijetí se nám dostávalo hlavně ve městech, kde nebyla skoro žádná víra nebo kde dvě generace byly bez víry, čili tam bylo i méně těch různých předsudků vůči církvi. Spíše byly výjimky, že nás někdo odmítl, třeba i rázně, ale buď to byli lidé lhostejní, nebo byli otevření k dialogu.

Určitě se tu bude dít hodně dobrého, ale na druhou stranu určitě i toho zlého – proto i ty modlitby, že? Apelujete na lidi, aby si toto uvědomovali?

P. M. To je dobře, že jste to zmínil, protože od té doby, co jsme v rámci těch misií zavedli dopolední i odpolední adoraci, na kterou se zapisují hlavně farníci a která je právě za ty misionáře, kteří jsou v terénu, tak máme více těch pozitivních zkušeností. Takže ta modlitba, i ta provázející, je velmi důležitá.

M. R. Když člověk vyrazí do první linie, tak se setká s nepřítelem, a proto třeba i v rámci toho týmu, v sobotu před tím oficiálním začátkem vždycky zdůrazňujeme, aby si všichni uvědomovali, kdo jsou, že se objeví ty pokušení sporů, rozdělení toho týmu, protože to je ten nejúčinnější způsob, jak s námi bojovat. Proto se ten Zlý pokouší touhletou cestou rozdělit, zaútočit na slabinu každého z nás. Hodně dělá modlitba, a proto, když se vyskytnou nějaké potíže, tak doporučujeme hlavně v tomto období řešit modlitbou, adorací.

A jak je to s tím rozhodnutím pro Krnov? To máte pět měst a vylosujete Krnov?

M. R. My jsme vlastně letos po dlouhé době vybírali, protože předtím vždycky přišel ten podnět z venku. Buď tím způsobem, že jsme to nabídli některému z biskupů, jestli by nás nechtěl někam poslat – a on nás někam poslal, nebo přišla konkrétní prosba od někoho z farářů. Letos jsme se obrátili na pana biskupa Lobkowicze, aby nás někam poslal, a on nám vlastně neřekl konkrétní místo, ale řekl, že by si přál, kdybychom byli v té západní polovině diecéze.

P. M. A aby to bylo ve spolupráci s místním farářem.

M. R. Samozřejmě. Tak jsme začali z kraje, vzali jsme mapu, udělali jsme přes půlku té diecéze čáru, začali jsme v tom prvním místě a pan děkan souhlasil.

Co jste věděli o Krnově před tou čarou?

P. M. Já asi jenom varhany.

M. R. Tak poměrně málo, ale samozřejmě, že než jsme sem vyrazili, tak jsme se podívali na internet, jak je velké, jestli tady vůbec je nějaká farnost a jaká, a z těch různých dostupných zdrojů jsme zjišťovali, jestli to je farnost pro nás. Protože jsou místa, do kterých bychom nejeli, třeba že by byla moc velká a ta akce by tam nebyla vidět. Zjistili jsme, že to je místo pro nás, obrátili jsme se na otce děkana, a on souhlasil.

A teď to máme… Kolik vás tu bude?

M. R. To nikdo neví. Takhle: v tuhletu chvíli máme závazně přihlášeno třicet tři lidí. Podle našich zkušeností jsou to tak dvě třetiny až tři čtvrtiny lidí, které tu budou po celou dobu. S tím, že to u mnohých není ještě jistě, protože ještě dají vědět, jestli dostanou dovolenou v tu dobu, jsou lidé, kteří to rozhodnutí nechávají skutečně až na poslední dobu, protože reagují na situaci v rodině, takže předpokládáme, že ten přesný počet budem znát na přelomu června července. Plus samozřejmě lidi, kteří přijedou jen na tu konkrétní akci, budou mít třeba program jeden den apod.

Máte nějaké zpětné ohlasy z těch měst, kde jste byli dříve: Přijeďte zase…?

P. M. Tak ze Stodu třeba, tam mi dodnes píše jedna paní, kterou jsme tam oslovili. Z Litoměřic máme třeba ohlas, že se tam připravuje, nebo teď bylo vlastně pokřtěno osm dospělých. Ale ne že by všichni vzešli z té naší misie, jo? Ale byli tam určitě povzbuzeni, jsou tam i nějaké přípravy nebo i zpovědi. Ještě máme kontakty na některá místa, že se sem tam ozve někdo, ale hlavně třeba z Rožnova s námi jezdí skupina misionářů. To naše úsilí tam na tu farnost zapůsobilo tak, že se našla skupina mladých lidí, kteří v tom našli své povolání.

M. R. Letos tady budeme mít třeba program, který bude mít varhaník z Rakovníka, který s námi spolupracuje. V Rakovníku jsme pak měli následný program, který si tam vyžádali. Zajímavý ohlas byl z Litoměřic – já se tam před panem biskupem zmínil, že mi je líto mojí ženy, protože zůstala s dětma sama doma, a i ta samotná příprava že byla náročná, protože to zabralo mnoho večerů, takže jí mohu poděkovat za trpělivost, s níž mě nechala tu misii připravit. A několik týdnů po misii zvoní u nás telefon a pan biskup osobně poděkoval moji manželce.

A taková trochu zištná otázka – co ty farnosti, pozvedlo je to?

P. M. Co si pamatuji, tak ve Velkých Losinách toho pana faráře i některé farníky to nadchlo, že si prý budou sami pořádat vlastní misie v podobném stylu a k nějakým tam už taky došlo.

M. R. Hodně záleží samozřejmě na síle té farnosti, jak může navázat. Ale rozhodně tam, kde máme ohlasy, tak to vždycky tu farnost povzbudí. Ono když přijede velká skupina lidí, kteří něco dělají, a je jedno, jestli dobře, nebo špatně, ale prostě se snaží a je vidět, že to dělají z lásky k Bohu, tak to vždycky tu farnost povzbudí, vidí, že něco jde, zbaví se strachu nebo pocitu malosti a opuštěnosti. To třeba bylo vidět v tom Tanvaldu. Těch lidí tam je ve farnosti třicet čtyřicet ve městě velkém jako Krnov, a bylo vidět, jak strašně je to povzbudilo.

P. M. Hmm.

M. R. Někde je to tak, že je to povzbudí, někde se třeba jen změní atmosféra, ale mám dojem, že zatím se vždy něco událo.

Na závěr – co byste chtěli říct vy, co jste ještě neřekli? Co máte na srdci, kromě jizev?

P. M. Tak… že ta misie jako církev, jako náš život je dílo Boží. Je to Pán, který nás zavolal, abychom Ho následovali, a k tomu následování patří i nějaká účast na misii, na misijní službě církve. Je to dílo Boží, dílo Ducha svatého. Pán Ježíš žije! Aleluja!

M. R. Amen. (smích)

Tak děkuji za rozhovor.

Libor Rösner

Program misijního týdne:  http://www.krnov.cz/_programs/Article.asp?mid=1&sid=105&aid=11413&text=Křesťané

Více o misiích: http://misie.op.cz/

Pin It