Previous Next Play Pause
Program televize Noe z Celostátního setkání mládeže v Hradci Králové
Nabídka prázdninových exercicií v roce 2022
Završení synodálního procesu v diecézi
Modlitba za volbu diecézního biskupa

rutkovsky1Krnov - Kolem půlnoci z neděle 19. 12. na pondělí 20. 12. odešel k Pánu – zaopatřen svatými svátostmi – krnovský umělec Mikuláš Rutkovský. Pohřeb zesnulého proběhl ihned po vánočních svátcích v pondělí 27. 12. v Krnově. „Bůh a umění“ – to bylo životní motto muže, který v červnu loňského roku oslavil sedmdesátku. Sochař, medailér nebo heraldik – to byly hlavní náplně jeho činnosti. Byl mimo jiné autorem znaků arcibiskupa Graubnera či biskupa Hrdličky, znaku a plakety Jana Pavla II. a jiných prací.

Osobitý a svérázný vypravěč, nepřehlédnutelná postava krnovských ulic, přesvědčený monarchista chodící se znakem Podunajské monarchie v klopě kabátu, osamocený bojovník proti heraldickému paskvilu – státnímu znaku ČSSR. „Že byl znak ČSSR zprčený, to se vědělo odjakživa, ale on byl špatně navrženej už státní znak První republiky. Slovenský znak dali na hruď českého lva. Kdyby to viděl heraldik, který by neznal místní poměry, tak by se myslel, že nějaká slovenská dynastie ovládla České země. Správně měl lev držet znak Slovenska v drápech, ale to se nelíbilo Slovákům, kteří heraldice absolutně nerozuměli, protože to chápali tak, že český lev Slovensko uchvátil. A obrácený štít hlavou dolů, tedy ta husitská pavéza, v heraldice zase znamená, že je rod v úpadku nebo že nemá mužského potomka. Všichni heraldici tehdy drželi hubu, jen já ne, protože jsem byl považován za blázna.“

„Panu kardinálu Tomáškovi jsem dělal medaili k devadesátinám. Jednou, když jsem byl u něho, tak mu říkám: ,Eminence, vy máte skvělý rypák a ty blatníky na boku hlavy, vy byste se dobře maloval.‘ A on se tomu strašně smál. Když byl v Římě, když zemřel Pavel VI. a volil se Jan Pavel I., který pak hned zemřel, tak mi z tama poslal dopis: ,Z druhé volby papeže zdraví František kardinál Tomášek.‘ To museli ti komunisti tady na poště čumět,“ vyprávěl se smíchem.

K jeho osobě se váže ještě jedna pikantní skutečnost – v jeho žilách kolovala královská krev: „Můj předek, to byl ten polskej král a saskej kurfiřt, já vždycky zapomenu jeho jméno, on měl 387 levobočků, a jenom dva legitimoval – hraběte Rutkovskýho a jednoho francouzského maršála. Takže ostatní všichni musel mít před štítem bastardskej pruh, my už ne, my už byli legitimní.“

Doufejme a modleme se, aby ho za legitimního, tj. za vlastního přijal i Nebeský Otec.

Autor článku: Libor Rösner

Pin It