Místek/Hovězí – „Přijde mi to, jako bych přišel o otce,“ svěřil se krátce po zádušní mši svaté za zemřelého místeckého faráře a děkana Mons. Josefa Maňáka jeden z mnoha účastníků posledního rozloučení. S knězem, který se po celý svůj život snažil být opravdovým duchovním otcem, nejen ve farnosti Místek, ale také v dalších obcích v okolí, se lidé v sobotu 8. prosince rozloučili v Místku i ve farnosti Hovězí, kde byl pochován.
Rozloučit se s ním nepřišly stovky, ale určitě více než tisíc lidí. Kostel sv. Jana a Pavla v Místku byl ještě před zahájením requiem zcela zaplněný a část účastníků zůstala venku sledovat mši svatou na velkoplošné obrazovce televize Noe. Horlivost kněžské služby zemřelého otce Josefa Maňáka vyzdvihl ve své promluvě také biskup František Václav Lobkowicz. „Byl to vnitřně zlatý člověk, který věděl, jaký je jeho úkol – hlásat evangelium,“ řekl biskup a dodal, že ve výčtu všeho toho, co dobrého během svého kněžského života vykonal, měla důležité místo služba zpovědníka. „Dlouhé hodiny seděl ve zpovědnici a opravoval chrámy lidských duší,“ dodal biskup.
Na obětavost, pastorační vynalézavost a příkladný vztah k dětem vzpomínali na závěr mše svaté také další řečníci. V každé vzpomínce se objevila zmínka o otcovském vztahu kněze k lidem, k nimž byl během své 32 let dlouhé kněžské služby poslán. Stejně tak se v nitru každého farníka objevila otázka, kdo jej teď nahradí? Tuto otázku si klade také otec biskup Lobkowicz, který přítomné smuteční hosty vyzval k modlitbě za dobrou volbu jeho nástupce.
Mons. Josef Maňák se v Místku poprvé objevil jako novokněz v roce 1986. Po dvou letech byl přeložen do Kozlovic. Zde byl v roce 1990 jmenován děkanem místeckého děkanátu a o rok později se již stěhuje na faru do Místku. Opravoval kostely, faru a přilehlé farní domy. Zakládal farní společenství. Charisma pro práci s lidmi projevil již před vstupem do kněžského semináře ve svém rodišti, kde v roce 1976 založil folklorní soubor Hovězan, který se brzy přejmenoval na soubor Ovčák.
Mezi členy tohoto mládežnického souboru byl tehdy také P. Antonín Kocurek. Také on se vydal po stopách otce Josefa do kněžského semináře. „Znali jsme se velmi dobře. On byl taková hybná síla v naší farnosti. Také díky jemu jsem se stal knězm,” svěřil se otec Antonín, který neváhal na pohřeb svého přítele a spolubratra v kněžské službě přiletět až z New Yorku, kde působí v komunitě českých krajanů. Společně s dalšími kněžími a pomocnými biskupy Martinem Davidem a Antonínem Baslerem jej doprovodil až na hřbitov vedle kostela sv. Maří Magdalény v Hovězí. Zde byl místecký děkan pohřben do rodinného hrobu.
Foto: Ivana Bužková a Jan Bužek/Člověk a víra
