„… jsme jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu“ (2 Kor 2,15a).

Nejdříve jsem si myslel, že budu psát o výtce, kterou Ježíš adresoval Petrovi, a zpytování svědomí podle ní. Vždyť také mne se bytostně dotýkají Pánova slova: „Nemáš na mysli věci božské, ale lidské“ (Mk 8,33). No první čtení z Knihy proroka Izaiáše (50,5-9b) a k tomu žalm (Ž 116) zaměřili mou pozornost na něco jiného – na Ježíšovo utrpení. A pod tím utrpením nemám na mysli jeho ukřižování a smrt, ale to, že byl s lidmi. Velmi blízko s lidmi.

Začněme Petrem a apoštoly. Když jim Ježíš vyprávěl o tom, co ho čeká, objevuje se v nich vzpoura, kterou Petr vyjádřil slovy: „To se ti nesmí stát!“ (Mt 16,22) Už jsi zažil, že ti nejbližší nerozumí? Přesně totéž se stalo Ježíšovi.

Podívejme se na to, co říká Izaiáš: „Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou“ (Iz 50,6). Všechno to, co uvádí – bití, rvaní, hana, slina – nedělá ďábel, ale lidé. Často blízcí lidé.

Také žalmista vzpomíná: „… Obepjaly mě provazy smrti, dostihly mě smyčky podsvětí, uvízl jsem v tísni a trýzni“ (116,3). Co ze svého života pamatuji, vždycky za něčím podobným byli konkrétní lidé. Kolik úzkosti, trápení a soužení musel prožívat Ježíš! Nejen s farizeji, saduceji, nepřejícími lidmi, ale i s těmi nejbližšími… Jak to zvládal?

Odpověď je opět u Izaiáše a v žalmu: „Pán, Hospodin mi pomáhá“ (Iz 50,7.9) a „Hospodin mi pomohl, když jsem byl v bídě. Vždyť vysvobodil můj život ze smrti, mé oči ze slz, mé nohy z pádu“ (116,6.8). Ježíš coby člověk měl bytostnou zkušenost Boží ochrany a vedení. Proto naplno prožíval rozhodnutí, které žalmista vyjádřil slovy: „Budu kráčet před Hospodinem...“ (Ž 116,9).

Trochu analýzy a máme skvělý biblický návod na to, jak žít s lidmi. Žádnému ze zmiňovaných trápení se nevyhneme – ani Ježíš se jim nevyhýbal. Ale kráčel s očima upřenýma na Otce. Kráčel bezpečně a jisto. Bez hříchu.

Nám se to bez hříchu zřejmě nepodaří, ale pokud to byla Ježíšova cesta, kéž se stane i naší. Kráčet před Hospodinem. V rodinných vztazích, ve vztazích v práci anebo ve škole, mezi sousedy, ve farnosti – kráčet před Hospodinem. Myslíš, že Bůh tě povede do hádek a sporů plných zlé vášně? Nikdy! Že tě bude vést k pomlouvání či dokonce osočování? Nikdy! Naopak, učiní s tebe usmiřovatele, nositele pokoje… Třebaže přitom všem budeš muset nést kříž, který dnešní čtení tak jasně vyjadřují – kříž života s lidmi.

Přitom si často musím připomínat, že stejný kříž nesou lidé, kteří žijí se mnou. Neboť i já jsem člověk, který je pro druhé břemenem.

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

Překlad: P. Dr. Marcel Puvák