„… jsme jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu“ (2 Kor 2,15a).

Když se podíváme na dnešní tři čtení (první, žalm a evangelium) jako celek, dostaneme jasný obraz, co to znamená někomu říct: „Vzmuž se!“ (srov. Iz 35,4). Zmiňované texty jsou naplněny konkrétním jednáním Boha, který ochotně a neúnavně odpovídá na naléhavé potřeby člověka. Stačí si vypsat přídavná jména, která se v textech objevují: malomyslný, slepý, hluchý, chromý, němý, vyprahlý, žíznivý, utlačený, lačný, sklíčený, spravedlivý (zdá se, jakoby toto slovo do tohoto seznamu nepatřilo, ale copak nemá spravedlivý mnoho trápení?), hluchoněmý, spoutaný. A k tomu pár podstatných jmen: cizinec, sirotek, vdova. Na všechny tyto bolesti existuje odpověď: Bůh „sám přijde a spasí vás“ (Iz 35,4). A tato odpověď se uskutečnila v Ježíši Kristu! Toto musíme říci, když chceme, aby se někdo vzmohl.

Možná si řekneš: „No a co? Ježíš je dávno pryč a znovu je vše při starém.“ Věz, že Ježíš není pryč. „Já jsem s vámi po všechny dny, až do konce světa“ (Mt 28,20). Ten Ježíš, který žil na zemi jako člověk před dvěma tisíci lety, je živý a žije s námi, připravený kdykoli nám dát to nejlepší, co potřebujeme pro život zde na zemi, i pro věčný život.

V čem je tedy problém? Kromě jiného i v tom, že si myslíme, že my víme lépe než Bůh, co je pro nás dobré. Vždyť si jen povšimni, kolik nespokojenosti je v tobě (i v lidech kolem tebe). A proč? Kvůli hloupostem – lepší mobil, větší televize, výkonnější auto, stabilnější plot, více automatiky v domácnosti, Facebook… A tak se honí, vyřizují, zařizují, klikají, ale na Ježíše zapomínají. Tím nechci říct, že něco z toho, o co usilujeme, je hned špatné, ale problém je, že dáváme tomu přednost před životem s Ježíšem. Pak jsme malomyslní a nespokojení, poněvadž stále něco potřebujeme.

A co ve skutečnosti potřebujeme? Být s Ježíšem, rozmlouvat s ním, naslouchat mu, milovat ho, přijímat ho. Všechno ostatní bych měl dělat jen tehdy, mohu-li to dělat s ním. Pozor: i dobré věci mohou být špatné, pokud je dělám bez Ježíše!

Takže se musíme vzmužit a znovu zaměřit svou pozornost na Ježíše. On je opravdu řešením všech našich problémů, ačkoli to může znít jako fráze. Můžeš se o tom přesvědčit. Víš, jak rychle se vrátí pokoj do tvého života, budeš-li mít čas na rozhovor s Bohem, na jeho slovo v Písmu svatém, na setkání s Ježíšem při slavení svátostí; budeš-li vidět a milovat Ježíše v trpících, chudých, zubožených (tady je spojitost s druhým čtením z Listu apoštola Jakuba)? Že nevíš? Tak pokud to dnes začneš dělat, už dnes zakusíš Boží pokoj.

PS. Vím, že jsem omezil problémy na jedinou oblast – na materiální věci. No možná máš problémy se zdravím, se vztahy, se samotou, s prací… Dosaď si do textu proroka Izaiáše (Iz 35,4-7b) svůj největší problém a uvidíš cestu. Nech se dovést k Ježíšovi jako hluchoněmý v evangeliu (Mk 7,31-37) a dovol mu, aby se tě dotkl, aby vyslovil slovo uzdravení. Snad se tak nemodlíme při každé mši svaté: „Řekni jen slovo a má duše bude uzdravena?“ Modli se to i za ty, kdo ti ubližují...

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

Překlad: P. Dr. Marcel Puvák

Pin It