Hlučín - Dva kříže na hřbitově v Hlučíně a korpus Krista požehnal v neděli 29. 7. – ještě před svým odchodem z farnosti do Polska – P. Martin Šmíd. Společně s ním a s téměř osmdesáti věřícími žehnal památky také P. Petr Rak, který zde nastupuje jako nový farář.

Celá sláva se konala díky nezištné práci hlučínského rodáka Josefa Hlubka, který se zasadil o obnovu již pěti křížů. „Začalo to před osmi lety křížem, který stojí před bývalou obecnou školou,“ vzpomíná rodák. Ke kříži, který byl jedním ze tří, které se v neděli žehnaly, má zvláštní vztah. Jako dítě do této školy chodil a také doma poslouchal vyprávění dědečka a tatínka o tom, jak se děti, než šly na vyučování, u něho modlily Otčenáš. „Tatínkova sestra, ještě než zemřela, mi říkávala, že jsem jediný, který ho je schopný vyměnit – a já jsem jí to slíbil. Jenomže kříž už byl ve špatném stavu (jedno rameno bylo shnilé) a nedal se opravit. Zajel jsem do svého lesa, vykácel modřínový strom a s kamarády jsme udělali nový kříž. Kristus na něm byl plechový, zřejmě původní, a držela ho pohromadě snad jen barva. Tak jsem pátral a objednal nový korpus z Polska. Rovnou jsem se rozhodl, že kříž po osmi letech znovu přebrousím a natřu,“ vypráví se slzami v očích pan Hlubek.    

Ke každému kříži ho přivedl jiný životní příběh. „Zavolala mi jedna paní z Poruby, že ráda chodí po hřbitovech a že v Hlučíně objevila litinový kříž, který má prasklou desku a nečitelný nápis. Říkala, že by byla škoda, kdyby se dal do sběru,“ líčí patriot. Kříž hrobu kněze z roku 1836 je tam jediným litinovým křížem vůbec. „Na každém místě, kde jsem působil, jsem chodil na kněžské hroby prosit své spolubratry o pomoc, protože oni velmi dobře znají problémy farností a již nás předešli na věčnost. A ty můžeš chodit sem,“ obrátil se na otce Petra P. Martin Šmíd před žehnáním.

Slavnost končila u ústředního kříže uprostřed hřbitova, o jehož obnovu se pan Hlubek zasadil a na němž (tak jako v předchozích případech) pracoval i restaurátor Tomáš Skalík. Žehnání se zúčastnila rovněž místostarostka Blanka Kotrlová, která iniciátorovi poděkovala: „Já bych chtěla za sebe, za město, za nás za všechny opravdu z celého srdce panu Hlubkovi poděkovat. Všichni víme, že to není první záležitost, kterou pan Hlubek zrealizoval.“

Po dřevěném kříži u bývalé školy následovaly kalvárie u kostela sv. Markéty a chátrající mramorový kříž v Dlouhoveské ulici. Někdy to byla doslova detektivní práce, která trvala až tři roky, než se například dopátral, jaký byl na kalvárii nápis. „Bylo to vybroušené. Ptal jsem se starších lidí, dával jsem do novin výzvu, ale nikdo nevěděl. Jedna paní mi půjčila pohlednici, kde ten nápis byl, ale velmi nečitelný, protože před ním stál keř, a pak jsem to zkusil přes ostravskou kriminálku. Napřed nechtěli, ale pak mi to vyluštili,“ popisuje Hlubek a dodává, že zajímavé bylo, že ten citát byl napsaný v němčině a pod ním v češtině. (V té době se na Hlučínsku mluvilo dvojjazyčně.) Němci pak nechali vybrousit ten český nápis a komunisti zase ten český. Kalvárii nechal postavit farář Johan Manderla 19. 9. 1919 jako poděkování rodičům a sourozencům za to, že mu umožnili vystudovat na kněze.

Obnova památek se neobešla bez finanční podpory právě místní radnice, farnosti, podnikatelů a lidí.

Foto: Zdeněk Poruba/Člověk a víra

Pin It