„… jsme jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu“ (2 Kor 2,15a).

Ďábel existuje. Jasně to vyplývá z dnešních čtení. Je to silná bytost, nesmírně zlá. Ztělesněné zlo. Ale skvělou zprávou pro nás je, že se jim nemusíme (a ani nemáme) zabývat. Bůh nám dal (již při stvoření) jiné úkoly. Podívej se na ně v závěru 1. kapitoly První knihy Mojžíšovy. A i Ježíš nám zdůrazňuje, že důležité je plnit vůli Boží, ne zabývat se zlem. Dokonce nás od zla vzdaluje natolik, že nás přijímá za členy své rodiny… „Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka“ (Mk 3,35).

Pokud se však díváš na situaci ve světě (v tom velkém, ale i v tom malém – tvém světě), určitě vidíš mnoho podob zla, mnohé jsou docela blízko. Jak se k němu stavíš? Myslím si, že je velmi důležité, aby tě každé opravdové zlo hněvalo. Zlo nepatří do Božího světa. Přišlo však „ze závisti ďábla“ (Moud 2,24). Proto musíme každému zlu odporovat, hledat cesty, jak z něho vytěžit dobro.

Možná si řekneš totéž, co v této chvíli napadlo i mě: „Copak mohu já udělat s korupcí, s přehmaty politiků, s válkami…?“ Když právě nejsi poslanec či starosta, primátor, člen parlamentu nebo vlády, zřejmě nic. Kromě modlitby, půstu a pokání (což je nesmírně mnoho!). Ale můžeš udělat hodně v přemáhání zla ve svém malém světě. Například pozdravím každého opilce – i zcela neznámého – a v srdci mu žehnám. „Neboť u Hospodina je slitování, hojné u něho je vykoupení“ (Ž 130,7b). Věřím, že žehnáním lidem, kteří nějakým způsobem podléhají zlu, jim pomáhám (Boží mocí, ne svou) povstat k novému životu. Možná se tak stane až při jejich smrti, ale důležité je, že se tak stane. Neboť věřím, že Bůh chce spasit všechny lidi a nikoho neodepisuje: „Ježíš Kristus přišel na svět, aby zachránil hříšníky“ (1 Tim 1,15).

Uč se tedy vnímat zlo ve svém malém světě a nauč se na něho i správně reagovat. S hněvem, který tě povede ke konání dobra, kterým přemůžeš zlo: „Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem“ (Řím 12,21). Jestliže však v sobě hněv potlačíš (někteří tvrdí, že zlobit se je hřích, ale svatý Pavel jasně řekl: „Hněváte-li se, nehřešte!“ (Ef 4,26), jestliže si na zlo kolem sebe přivykneš, staneš se lhostejným a jistým způsobem budeš mít podíl na zlu. A to není Boží cesta.

Křesťan nesmí při zlu mlčet. A pokud i mlčí ústy, nesmí mlčet skutky. Jako příklad uvedu naprostou drobnost, kterou jsem už uváděl v předchozích textech. Jdeš po ulici a vidíš, že někdo odhodil papír. Vykonal zlo, neboť umenšil krásu Božího stvoření. Neboj se papír zvednout a podat tomu člověku s upozorněním, že mu něco vypadlo :-) Nedá-li se to říct, tak ten papír jednoduše zvedni a dej do koše. A za provinilce se pomodli, například: Pane, smiluj se! Umenšíš zlo, vezmeš ďáblovi jeho moc, přineseš požehnání sobě i svému okolí. Myslím si, že to stojí za tu námahu – ohnout záda a papírek zvednout. Je to drobnost, která mění svět. Ten tvůj, ale i celý velký svět.

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

Překlad P. Dr. Marcel Puvák