„... jsme jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu“ (2 Kor 2,15a).

Nevím, zda mě tento rok opustí téma vůní J. Začátkem prosince jsem uvažoval, že celý tento cyklus nazvu Voňavky. Jaksi mě ovládá představa i touha být Kristovou líbeznou vůní...

Přesně to chtěl Ježíš i od malomocného, kterého uzdravil. Vrátil mu vůni člověka, zdravého člověka. A velmi mu chtěl vrátit také vůni Božího dítěte. Proto jej poslal do chrámu, aby se ukázal kněžím, kteří by mu úředně potvrdili, že se znovu může zúčastňovat života společnosti, zvláště být přítomen v synagoze a vstupovat do chrámu. Nevíme, zda ten uzdravený o to stál, když místo do chrámu šel a všude o Ježíšovi vypravoval.

Téma malomocenství je několik dnů před začátkem doby postní velmi příhodné. Žalm, který dnes zpíváme, totiž jasně naznačuje, že když Písmo mluví o malomocenství, většinou se tím myslí nemoc duše, než těla: „Vyznal jsem se ti ze svého hříchu, svou nepravost jsem nezatajil. Řekl jsem: „Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti,“ a tys odpustil, co jsem zavinil hříchem“ (Ž 32,5). Takovéto uzdravení – odpuštění pak vede k jásotu a radosti Velikonoc: „Radujte se z Hospodina a těšte se, spravedliví, jásejte, všichni, kdo jste upřímného srdce (Ž 32,11). Kajícník získal Kristovu vůni. Takto opojen může dělat jen jedno – být radostným svědkem svého uzdravení.

Také my jsme byli (jsme?) malomocní. V důsledku vlastních hříchů (ne dědičného, neboť ten způsobil naši smrt, ze které jsme byli vzkříšeni křtem). No Kristus se i nás dotkl a byli jsme uzdraveni. Získali jsme vůni Božího dítěte. Obrazně řečeno, máme jen jeden jediný úkol – dělat všechno tak, abychom tuto vůni neztratili, ba naopak, aby sílila. Slovy svatého Pavla: „Bratři! Ať jíte, ať pijete nebo cokoli jiného děláte, všecko dělejte k Boží oslavě“ (1 Kor 10,31).

Určitě stojí za to sednout si dnes a projít si příští týden s otázkou „Je všechno, co mám naplánované (třeba setkání během posledních dnů masopustu) k Boží slávě?“ Případně se zamyslet nad tím, jak i takové obyčejné věci jako jezení a pití dělat k Boží slávě. A pokud vnímáme, že Kristova líbezná vůně v nás oslabila (nedej bože zmizela), je třeba co nejrychleji běžet pro její novou dávku – do zpovědnice. Nečekejme s tím na společnou zpověď před Velikonocemi. Začněme postní dobu plní milosti – tak se nám mnohem lépe a snadněji bude připravovat na obnovu smlouvy s naším Bohem během velikonoční vigilie...

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

Překlad: P. Dr. Marcel Puvák