„... jsme jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu“ (2 Kor 2,15a).

Dnes to vypadá spíše jako text pro chlapy. Takže jsi-li žena, vezmi ho pro svého manžela, syna, otce, přítele, spolužáka, kolegu... Také e-mail na něho určitě máš.

David měl veliké plány. Chtěl postavit dům Hospodinu. Poněkud šílený nápad, když si uvědomíme, že Bůh je nekonečný a patří mu celý vesmír. Fascinuje mě však Boží pedagogika – nevysmál se Davidovi, nezavrhl jeho plán. No ukázal mu něco většího – ukázal mu budoucnost jeho (a skrze Ježíše i svého) rodu. A zároveň mu nechal hromadu práce – připravit všechno potřebné pro stavbu chrámu.

Jak my chlapi nemáme moc rádi, když nám někdo zmaří plány tak, jak to Bůh udělal Davidovi. Jsou-li však naše plány v souladu s těmi Božími, tak Bůh nám vždycky dá velmi důležitý úkol, i když možná úplně jiný, než jsme si plánovali.

A je to tady – co plánuješ udělat pro Boha během nejbližších svátků? A co v novém roce? Jsi připraven, že Bůh tvůj plán přijme, no svěří ti v něm úplně jinou úlohu, než sis vysnil?

Vidím, že jsem tě svými otázkami o plánech zaskočil. Možná si říkáš: „No budu chodit častěji na mši“. Skvělé, ale to děláš pro sebe, ne pro Boha. „Fajn, budu usilovat chodit ke zpovědi každý měsíc.“ To je taky výborné, ale i to děláš pro sebe. „No dobře, nebudu do Velikonoc pít alkohol.“ Modlím se, abys to zvládl, ale vážně si myslíš, že to děláš pro Boha?

Dám ti úkol, při kterém budeš potit krev. A budeš ho plnit pro Boha (a i pro sebe, samozřejmě). Zpíval jsi o něm dnes v žalmu: „Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech“ (Ž 89,2).

Takže první část úkolu – zpívat. Mše svatá je velmi ochuzená, když není slyšet chlapské hlasy. Přitom na fotbalu umí křičet tak, že je slyšet na půl vesnice. Co tak otevřít ústa (naplno) i v kostele? (Už v sobě bojuješ, že?)

Druhá část úkolu – učit se vnímat Hospodinovy milosti. Nemám zde místo psát nějaké nápady, ale jako inspiraci si sežeň Litanie k Božímu milosrdenství. (I tu asi bojuješ, že chci od tebe nějaké litanie.)

Třetí část úkolu – učit se být milosrdný. Nepláče tvoje žena kvůli nějakému tvému zlozvyku? Umíš být laskavý ke svým nejbližším? Držíš jazyk za zuby? (I když jsi zřejmě byl u zpovědi před svátky, zpytuj svědomí ohledně svého milosrdenství, zda někdo vedle tebe netrpí pro tvou spravedlnost...)

A poslední, nejtěžší část úkolu – dělat to navěky, to značí stále, každý den.

Už vidím, jak teď závidíš Davidovi, že měl tak snadnou práci – připravit materiál na stavbu chrámu. On ji však dostal proto, že úkol, který jsem dal tobě, on už dávno plnil... Jazykem svatého Pavla bychom řekli, že byl Kristovou líbeznou vůní...

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

Překlad: P. Dr. Marcel Puvák

„... jsme jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu“ (2 Kor 2,15a).

Dnes to vypadá spíše jako text pro chlapy. Takže jsi-li žena, vezmi ho pro svého manžela, syna, otce, přítele, spolužáka, kolegu... Také e-mail na něho určitě máš.

David měl veliké plány. Chtěl postavit dům Hospodinu. Poněkud šílený nápad, když si uvědomíme, že Bůh je nekonečný a patří mu celý vesmír. Fascinuje mě však Boží pedagogika – nevysmál se Davidovi, nezavrhl jeho plán. No ukázal mu něco většího – ukázal mu budoucnost jeho (a skrze Ježíše i svého) rodu. A zároveň mu nechal hromadu práce – připravit všechno potřebné pro stavbu chrámu.

Jak my chlapi nemáme moc rádi, když nám někdo zmaří plány tak, jak to Bůh udělal Davidovi. Jsou-li však naše plány v souladu s těmi Božími, tak Bůh nám vždycky dá velmi důležitý úkol, i když možná úplně jiný, než jsme si plánovali.

A je to tady – co plánuješ udělat pro Boha během nejbližších svátků? A co v novém roce? Jsi připraven, že Bůh tvůj plán přijme, no svěří ti v něm úplně jinou úlohu, než sis vysnil?

Vidím, že jsem tě svými otázkami o plánech zaskočil. Možná si říkáš: „No budu chodit častěji na mši“. Skvělé, ale to děláš pro sebe, ne pro Boha. „Fajn, budu usilovat chodit ke zpovědi každý měsíc.“ To je taky výborné, ale i to děláš pro sebe. „No dobře, nebudu do Velikonoc pít alkohol.“ Modlím se, abys to zvládl, ale vážně si myslíš, že to děláš pro Boha?

Dám ti úkol, při kterém budeš potit krev. A budeš ho plnit pro Boha (a i pro sebe, samozřejmě). Zpíval jsi o něm dnes v žalmu: „Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech“ (Ž 89,2).

Takže první část úkolu – zpívat. Mše svatá je velmi ochuzená, když není slyšet chlapské hlasy. Přitom na fotbalu umí křičet tak, že je slyšet na půl vesnice. Co tak otevřít ústa (naplno) i v kostele? (Už v sobě bojuješ, že?)

Druhá část úkolu – učit se vnímat Hospodinovy milosti. Nemám zde místo psát nějaké nápady, ale jako inspiraci si sežeň Litanie k Božímu milosrdenství. (I tu asi bojuješ, že chci od tebe nějaké litanie.)

Třetí část úkolu – učit se být milosrdný. Nepláče tvoje žena kvůli nějakému tvému zlozvyku? Umíš být laskavý ke svým nejbližším? Držíš jazyk za zuby? (I když jsi zřejmě byl u zpovědi před svátky, zpytuj svědomí ohledně svého milosrdenství, zda někdo vedle tebe netrpí pro tvou spravedlnost...)

A poslední, nejtěžší část úkolu – dělat to navěky, to značí stále, každý den.

Už vidím, jak teď závidíš Davidovi, že měl tak snadnou práci – připravit materiál na stavbu chrámu. On ji však dostal proto, že úkol, který jsem dal tobě, on už dávno plnil... Jazykem svatého Pavla bychom řekli, že byl Kristovou líbeznou vůní...

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

Překlad: P. Dr. Marcel Puvák