„Milosrdní jako Otec“

Výchova může probíhat všelijak. Jednou z možností je dělat si, co chci, a pak snášet následky ve formě trestů, napomenutí, zranění..., tedy učit se na vlastních chybách. Druhou možností je ptát se příslušné vychovatelské autority a poslouchat.

Mám pocit, že mnozí mezi námi dávají přednost té první možnosti. Jakoby testovali, co všechno Pán Bůh ještě snese. Přitom si mohou být jistí, že se vůbec netěší z toho, jestliže v úsilí dostat člověka na dobrou cestu jej nechá snášet následky jeho vlastních rozhodnutí (my tomu někdy alibisticky říkáme, že Bůh nás trestá).

Jistě uznáš, že ta druhá možnost je lepší (zajímavé, že správné odpovědi většinou známe, ale podle nich nejednáme). Ačkoli je náročnější v tom, že se leckdy musíme vzdát vlastních představ o tom, co znamená nechat se vychovávat. Protože podstoupit výchovu znamená především být aktivní, zajímat se, hledat... Mám-li na mysli výchovu ke zralému křesťanství, znamená to prohlubovat svou modlitbu, denně naslouchat, co mi Bůh říká skrze četbu Písma, aktivně přijímat svátosti (k tomu patří také nechodit ke zpovědi proto, že je nějaký svátek, ale kdykoli ve svém srdci vnímám těžké provinění a vím, že bych nejbližší neděli nemohl jít ke svatému přijímání), dělit se o svoji víru svědectvím života i slova, sloužit nuzným kolem sebe...

Raději si však zapneme televizi a ve jménu nároku na odpočinek zabíjíme čas. Anebo sledujeme nesmyslné statusy na facebooku, kde si kde kdo s prominutím „ulevil“. Anebo hrajeme hry a sháníme pokemony... Proč se pak divíme tomu, že se kostely vyprazdňují? Má na tom podíl každý z nás. Uspokojujeme se totiž tím, že „jsme s Ježíšem jedli, pili a učil u nás na ulicích“. No opomněli jsme ho poslouchat. Náš život vypadá stejně jako život lidí, kteří žijí úplně bez Boha. A proč by se měli o něho zajímat, když na nás vidí, že Bůh je nám jen na obtíž? Nevidí na nás radost, nevidí krásné sousedské vztahy, nevidí ochotu pomáhat a dělit se, nevidí skromnost (mimochodem, zkusili jste někdy v práci říct, že nechcete zvýšení platu, že máte dost? Anebo říct při nějaké odměně, že to darujete chudým, že vy to nepotřebujete?)...

Mrazí mě dnešní Ježíšova slova: „Nevím, odkud jste“ (Lk 13,27). Jestli mi Ježíš na konci řekne, že mě nezná, zůstane mi jen věčné zoufalství. Co mohu udělat, abych slyšel jiná slova? Naslouchat, poslouchat, růst, nechat se formovat. Každý den. Když na to nemáš čas, tak vždycky místo sledování televize. Kolik času tak denně získáš pro Pána?

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

Překlad: P. Dr. Marcel Puvák

Pin It